Profese, podnikatelské aktivity, kariérní vzestup

V r. 1993 po absolutoriu pracoval jako obchodník v oboru slaného pečiva, sám Roman se ovšem s oblibou prezentuje jako obchodní ředitel českého zastoupení firmy Wolf Bergstrasse (výrobce potravinářských výrobků, např. slaných tyčinek a chipsů).

„V roce 1993 mi Martin zavolal, že se přihlásil do konkurzu na šéfa Janky Radotín, že ho vyhraje, a jestli do toho nechci jít s ním,“ říká po letech médiím Vilém Růžička, který zprvu spolužákovým sebevědomým řečem nevěřil. Pak mu Roman oznámil, že vyhrál, a Růžička se stal jeho obchodním ředitelem.

V r. 1994 nastoupil jako generální ředitel firmy Janka Radotín, a zahájil restrukturalizaci firmy, kterou dovedl k fúzi s americkou společností Lennox. Tehdy pětadvacetiletému Romanovi se povedlo získat post generálního ředitele Janky Radotín, výrobce vzduchotechniky. Za pomoci týmu schopných lidí se mu povedlo krachující firmu zachránit a prodat ji americké firmě Lennox. Tím si získal uznávané jméno v řízení podniků. Roman si v Jance Radotín velmi cíleně za pomoci nástrojů public-relations budoval image mladého, vzdělaného a velmi schopného manažera. V té době se sbližuje s vlivným ekonomem doc. Karlem Koppem, který sehrál v Romanově kariéře jednu z klíčových rolí.

Jednu z jeho vysokoškolských písemných prací o tuzemském maloobchodu si prý koupilo hned šest společností a mladému Romanovi nabídly lukrativní job. On ale nechtěl být zaměstnán, chtěl být zaměstnavatel. Ještě nedostudovaný vysokoškolák se na brněnském veletrhu vydával za obchodníka, který chce nakupovat u tehdy skomírajícího výrobce vzduchotechniky Janky Radotín. U prodejního stánku mu poradili, ať se obrátí na konkurenci, která má levnější zboží. Všechny tyto zkušenosti využil při výběrovém řízení, které překvapivě vyhrál. „Personální agentura nám z řady uchazečů dala pět doporučení, a mezi nimi kupodivu i Martina Romana,“ řekl tehdejší člen výběrové komise, ekonom Karel Kopp. „Ostatní byli zkušení manažeři, on na rozdíl od nich nesplňoval prakticky nic, jenom měl mimořádně vysoké IQ a zaujetí pro věc.“

Mladému a velmi ambicióznímu generálnímu řediteli Janky Radotín Romanovi náhoda přihrála do cesty amerického manažera Raye Robbinse, tehdy sedmasedmdesá­tiletého bývalého generálního ředitele renomovaného výrobce vzduchotechniky Lennox, který přišel do Česka v rámci projektu Americké asociace manažerů-seniorů a pracoval zde jako dobrovolník. O půl století starší veterán naučil Romana a jeho lidi, co se musí dělat s neziskovou továrnou. Propustili polovinu zaměstnanců, prodali nerentabilní části provozů a firma se rozjela.

Právě v soutěži na ředitele Janky, největšího českého výrobce vzduchotechniky, potkává Roman důležitého muže své kariéry: psychologa Zdeňka Pasáka, který ho tehdy akcionářům Janky doporučil. Pracoval pro firmu specializující se na „head hunting“ neboli „lov mozků“. „Třiadvacetiletý právník byl nepřehlédnutelný, navíc měl krátkou, ale úspěšnou praxi ve vedoucí pozici u mezinárodní společnosti,“ říká dnes Pasák. Od té doby spolupracují. Pasák vyhledával pro Romana manažery, seděli spolu v konzultační společnosti Madsen & Taylor, a později je Pasák v ČEZ člen představenstva.

EKOKLIMA, akciová společnost: Martin Roman je členem představenstva v r. 1997 a členem dozorčí rady v letech 1997–2000.

MADSON & TAYLOR, a. s.: Martin Roman je místopředsedou představenstva v letech 1997–2000.

Působení v agentuře Madson and Taylor mělo pro další kariéru Martina Romana značný význam; v této agentuře figuruje jako předseda představenstva Mgr. Zdeněk Pasák, kterého si Roman v roce 2006 přivedl do ČEZu, kde se 22. 4. 2006 stává členem představenstva.

V r. 1998 se Martin Roman oženil s Lenkou Tesařovou.

V letech 1998–99 je Martin Roman členem dozorčí rady lobbistické agentury Euroffice Praha – Brusel, a. s. Tuto obchodní a poradenskou společnost, která se orientuje na centrálu Evropské unie v Bruselu, spoluzakládá mj. právě bývalý ministr bez portfeje Pavel Bratinka (člen ODA). Dalším společníkem v uvedené firmě je rovněž bývalý poslanec parlamentu za ODA Libor Kudláček, působí zde také Jiří Růžek nebo Pavel Štalmach (exnáměstek ministra obrany).

Pavel Bratinka nabídl přednostní právo na neupsané akcie společnosti Euroffice Praha – Brusel ing. Martinu Ulčákovi, poslednímu předlistopadovému předsedovi ÚV SSM, který je dnes vlivným lobbistou a finančníkem. Nabídka se setkala s velmi rozporuplnými reakcemi, a to jak v tisku, tak v politické sféře.

Euroffice Praha – Brusel zastupuje v Bruselu mj. i Třinecké železárny. Euroffice má navíc uzavřenu smlouvu o spolupráci s panevropskou lobbistickou agenturou European Public Policy Advisors, která pro Bratinkovy klienty lobbuje v řadě evropských zemí.

V roce 1998 analytici varují, že Škoda Plzeň, již řídí Lubomír Soudek, může skončit stejně bídně jako Poldi Kladno. Černé předpovědi se naplňují a jeden z největších českých podniků má o rok později kumulovanou ztrátu osm miliard korun. V únoru roku 1999 Soudek odchází a nahrazuje ho Jiří Hlavica, který se pustí do záchrany známé značky. Jedná s věřiteli, propouští 3500 lidí, zaměřuje se na zisková odvětví, snižuje základní jmění, shání zakázky, a hlavně – firma se díky podpoře exministra průmyslu Miroslava Grégra (ČSSD) řadí do vládního restrukturali­začního programu.

Bývalý premiér za ČSSD Zeman v létě 1999 říká, že je s vedením Škodovky spokojený, a Hlavica za pár měsíců hrdě oznamuje, že „situace zejména klíčových výrobních divizí se začíná zlepšovat“.

Už v červnu 1999 se však v tisku objevují první dohady, že novým šéfem Škody Plzeň bude Roman. Ten se skutečně stává generálním ředitelem tohoto strojírenského gigantu, a má za úkol zahájit proces restrukturalizace, neboť Škoda se v době, kdy byla ovládána Soudkem, dostala do katastrofální finanční situace (nesplacené mnohasetmilionové úvěry, dluhy na sociálním a zdravotním pojištění, uvalení konkursní správy atd.). Roman připravoval proces vyvedení rozhodujících výrobních činností ŠKODY Plzeň do ŠKODY Holding.

Hlavica se dnes k minulosti nechce vyjadřovat. Podle některých informací však mezi akcionáři Škody neměl tak silnou podporu jako ctižádostivý Roman. Toho tehdy doporučovala zejména Komerční banka, která patřila s IPB k nejdůležitějším akcionářům Škody Plzeň; tyto banky byly zastoupeny ve věřitelském výboru.

Romanovi nepochybně pomohlo, že v dozorčí radě KB seděl již zmíněný Karel Kopp. A nebyl to jen Kopp, kdo mohl mít na jeho postup vliv. Členem dozorčí rady KB byl také Romanův spolužák Radek Pokorný, právník a lobbista, jehož advokátní kancelář dnes zastupuje společnost ČEZ. Dalším „dozorcem“ KB byl Antonín Koláček, který o pár let později zastupoval fond Appian Group. Právě jemu na doporučení České konsolidační agentury (ČKA) Romanův management prodal část plzeňské Škodovky.

Poté, co z čela plzeňské Škody s ostudou odešel jeden z manažerských symbolů 90. let Lubomír Soudek, začal se sotva třicetiletý Martin Roman v novinách vyjadřovat jako expert na rozličné ekonomické otázky, včetně potíží Škodovky. Broušení loktů se mu vyplatilo, konkurz vyhrál. A Škodovku ozdravil opět za pomoci zahraničních manažerů. „Musel jsem jim nabídnout velké peníze, protože pracovat ve Škodovce byl v tu dobu risk,“ vzpomíná Roman na svou osvědčenou metodu.

Na instalaci Romana na post ředitele plzeňské Škodovky měl podíl i jeho vrstevník a náměstek ministra průmyslu a obchodu Robert Sýkora (ČSSD), s nímž se Roman znal z Havířova. (Mimochodem Sýkora je spolumajitelem firmy Moravia Energo, která později Stanislavu Grossovi nezištně půjčila několik desítek miliónů na nákup akcií.)

Od r. 2000 je tedy generálním ředitelem ŠKODY Holding Martin Roman, který připravuje strojírenský kolos na vstup nového strategického vlastníka. Od r. 2000 dosahuje Škoda Holding každoročně zisku.

Ve Škodovce, která již prošla hlavní vlnou restrukturalizace, se Roman věnoval hlavně vytváření image úspěšného manažera a pilně budoval další mosty k politikům. Později část tohoto strategického strojírenského podniku záhadně zprivatizovala neznámá společnost Appian Group, o níž se spekuluje, že zčásti patří také Romanovi. Pro další přežití Škodovky byly klíčové zakázky od společnosti ČEZ.

V r. 2002 ŠKODU Holding získává od České konsolidační agentury (ČKA) firma Appian Group známého uhlobarona Antonína Koláčka (Mostecká uhelná společnost).

Koláčkova skupina ponechává Martina Romana ve funkci generálního ředitele. Roman dostává od nového vlastníka za úkol reorganizovat jednotlivé výrobní divize ŠKODY a připravit obchodní expanzi firmy hlavně na trhy v bývalém Sovětském svazu, respektive v Ruské federaci. Podle Romana má ŠKODA zájem koupit firmu ČKD Vagónka. Tato aktivita souvisí se snahou o získání zakázky pro ŠKODOVKU, která má značný zájem na dodávce lokomotiv pro potřeby ruské železnice. V rámci získání této vysoce lukrativní zakázky hodlá ŠKODA vybudovat v Ruské federaci společný podnik s ruským partnerem. Martin Roman opakovaně prezentoval své přesvědčení, že ŠKODA musí za každou cenu expandovat na ruský trh. Roman k tomu mj. uvedl: „Do Ruska jít musíme. Myslím, že můžeme prorazit tím, že máme vhodný produkt, který je oproti konkurenci jednodušší na ovládání, má menší nároky na údržbu a delší životnost. My jsme pro Rusy logicky tím nejlepším partnerem, protože působíme v jejich zemi dlouho, naši lidé umějí rusky, takže se mohou bavit s ruskými techniky. Kromě toho se domnívám, že jsme méně arogantní než naše konkurence v tom, že jsme připraveni dát větší podíl ruské výrobě. Máme pochopení pro to, že Rusové také chtějí vyrábět.“ ŠKODA se dále v roce 2003 pokoušela zvítězit v tendru společně s firmou BOMBARDIER na dodávku 20 lokomotiv pro České dráhy, tendr byl však v březnu roku 2003, tři dny před podáním finální nabídky, zrušen. Škoda Holding v této souvislosti koupila licenci od firmy BOMBARDIER na výrobu nového druhu lokomotiv. Škoda Holding se uchází o získání zakázky na vybudování trakčního zázemí pro trolejbusy v Bostonu, kterou společně s americkým partnerem získává: americký partner „vaří plechy“ a ŠKODA dodává elektrickou část.

Další stěžejní oblastí výroby ŠKODY Holding jsou turbíny: dodává například turbíny do Číny pro nově budovanou jadernou elektrárnu. Právě výrobu turbín pro energetiku považuje Martin Roman do budoucna za vysoce perspektivní výrobní program. Škoda Holding tou dobou zaměstnává kolem 5. 500 pracovníků a je největším zaměstnavatelem v Plzeňském kraji.

Objevují se informace, že Roman získal při prodeji ŠKODY do rukou podivné finanční skupiny Appian, kterou reprezentoval Antonín Koláček, majetkový podíl. Tato podezření umocnila také nedávná akce švýcarské justice proti skupině Antonína Koláčka…

Švýcarským vyšetřovatelům se podařilo zmapovat toky peněz související s vyvedením hotovosti z Mostecké uhelné společnosti (MUS) a její divokou privatizací v druhé polovině devadesátých let.

V materiálu federální prokuratury Švýcarska je uvedeno, že „bylo prokázáno, že aktiva, která umožnila společnosti Investenergy SA získat akcie Mostecké uhelné, pochází od Mostecké uhelné“. Peníze tekly od Mostecké uhelné společnosti přes společnosti Compinvest Establishment a Portoinvest Establishment, založené v Lichtenštejnsku, do European Energy and Resources Limited, registrované na ostrově Man, a odtud do Investenergy SA, která akcie MUS koupila.

Na skutečnost, že tímto způsobem byla Mostecká uhelná jejími tehdejšími manažery v čele s Antonínem Koláčkem zprivatizována, upozorňoval již dávno i tehdejší šéf Fondu národního majetku Roman Češka. Na bývalé manažery MUS podal i trestní oznámení, ale česká policie nikdy nedospěla k závěru, že má dostatek důkazů k obvinění Antonína Koláčka, Luboše Měkoty a jejich partnerů z Mostecké uhelné a z Appian Group. Švýcarská policie ale díky prohlídkám v sídlech řady firem a prolomení bankovního tajemství u více než stovky účtů ve švýcarských bankách získala k Češkově podezření důkazy.

Roman byl nucen se k této problematice vyjádřit v médiích.

Otázka: Řada lidí je přesvědčena, že jste ve skutečnosti – přes skupinu Appian – spoluvlastníkem Škodovky. Můžete jednou provždy kategoricky vyloučit, že v ní ani nepřímo žádný podíl nemáte?

Roman: Ano, mohu, ale nevím, jak to mám dokázat. Když něco vlastníte, tak to můžete dokázat, když nevlastníte, tak se to dokazuje špatně.

• Následující kapitola →