Martin Roman a ČEZ
Rozhovor s Petrem Havlíkem
13.04.2010, ČRo Rádio Česko, relace: Studio Česko
Moderátor (Ondřej Černý): K tomu míří má další otázka, vy jste velkým kritikem společně s řadou dalších lidí například vlivu velkých podnikatelských lobby v České republice. Když se podíváme na kvintesenci této kritiky, a sice společnost ČEZ, tak vy tvrdíte, že stát musí obnovit faktickou kontrolu nad fungováním ČEZu, a znamená to tedy, že jste proti privatizaci podílu, který stát vlastní, nebo nějakých 10–15 procent, o nichž v neděli v České televizi mluvili Jiří Paroubek a Petr Nečas? Protože stát je faktickým vlastníkem ČEZu, a teď je jenom otázkou, do jaké míry využívá těch možností, které má…
Host (Petr Havlík): Tak stát ty možnosti nevyužívá žádným způsobem a ta dnešní manažerská struktura ČEZu se zcela utrhla jakékoliv kontrole. Dokonce se už s nadsázkou říká, že nejsme Česko, ale Čezko, a já si myslím, že není možné se tvářit, že tento svět je jakési téma tabu, do kterého nikdo nesmí vidět, že pod tu pokličku prostě nesmíme ani nahlédnout.
Moderátor (Ondřej Černý):Ale když tedy říkáte, že nechcete, aby zde fungovalo jako v minulosti my a oni, tak zároveň těmito slovy říkáte, politici jsou zde nominováni, zvoleni, a měli by jasně řešit problémy, měli by to být oni, kdo nastavují to hřiště. Teď ale kritizujete, že to tak není, ale na druhou stranu říkáte: Je důležité, aby se neutrhli, aby to skutečně nebyli oni a my.
Host (Petr Havlík): No počkejte, mezi těmi dnešními politiky a ČEZem není žádný příkop, že jo, to je jedna parta závislá na sebe, vzájemně propojená. Ono bylo velmi příznačné, že v té nedělní debatě si tam pan Paroubek s panem Nečasem nadávali nad kdejakým tématem, ale jakmile přišla řeč na ČEZ, tak to bylo v naprostém akordu, že jo. Vzpomeňte si na toskánskou sestavu. Tam byly zastoupeny obě partaje. Takže my jsme se dostali do situace, kdy na jedné straně někdo říká, musíme plošně škrtat výdaje, a to tak brutálně, dokonce, že se to dotkne i těch, dejme tomu, tělesně postižených. Takže na jedné straně řekneme, že vozíčkářům už nemáme možnost dát peníze na jejich asistenty, seš invalida – tvoje smůla – zůstaň doma, a na druhé straně je tady někdo, kdo, já nevím, uskutečňuje miliardové investice a akvizice, nad kterými nemá nikdo žádnou kontrolu, které se této zemi nijak nevrací.
Moderátor (Ondřej Černý): Například? V jakém případě?
Host (Petr Havlík): No tak schválně se podívejte na balkánské akvizice ČEZu a jejich návratnost. Mě by to velmi zajímalo, protože problém není v tom, že pan Roman má 200–300 milionů plat, i když i to je zarážející vzhledem k velikosti naší země a významu této společnosti, ale problém je v tom, že to není jeho privátní firma. To je státní firma. Stejně tak se můžete bavit o poměrech v podniku Lesy České republiky nebo České dráhy, které žijí z dotací, a utrácí se tam neskutečný peníze na různé marketingy a podobně.
Moderátor (Ondřej Černý): Když se ale vrátím zpátky k ČEZu, tak vy jste Martinu Romanovi odeslal před časem otevřený dopis s celkem 44 otázkami. Dostal jste na ně nějakou odpověď?
Host (Petr Havlík): Ne, nedostal.
Moderátor (Ondřej Černý): A proč vás třeba zajímalo, zda generální ředitel ČEZu má nebo nemá prověrku Národního bezpečnostního úřadu na vyšší stupeň utajení?
Host (Petr Havlík): No protože si myslím, že by ji měl mít.
Moderátor (Ondřej Černý): Ale neměli by to vědět primárně ti lidé, kteří ho tam případně vybrali? Těm by měl skládat účty.
Host (Petr Havlík): No, tak pokud máte na mysli například předsedu dozorčí rady pana Kocourka, tak asi těžko to můžete očekávat. Víte, ono je absurdní to, že v dozorčí radě ČEZu ze statutu své pozice sedí předseda místních odborů ČEZu, a to není žádná závist, to je jenom o nějakých proporcích a prioritách, jakým způsobem funguje tato země. Tak tento člověk díky tomu, že sedí v dozorčí radě ČEZu…
Moderátor (Ondřej Černý): … je součástí toho programu.
Host (Petr Havlík): Je součástí opčního programu, má roční odměnu za předsednictví v odborech a účast v dozorčí radě nějakých dva a něco milionu korun, a kromě toho v roce 2008 uplatnil svůj opční program, na kterém vydělal prodejem, nebo respektive nákupem a následným prodejem akcií, dalších 30 milionů korun. No tenhle člověk má kontrolovat tu firmu? To asi těžko.
Moderátor (Ondřej Černý): Jak to tedy změnit?
Host (Petr Havlík): No tak podívejte…
Moderátor (Ondřej Černý): Když je to souručenství – vy to popisujete jako souručenství lidí, kterým vyhovuje ten současný stav, kteří jsou schopni si zavázat další lidi – a ta pavučina roste. Jak to tedy změnit tak, aby vy jako Petr Havlík, nebo další lidé, kteří jsou občany této republiky, mohli říci: Ano, ČEZ je dobrá firma a dělá to nejlepší, co může?
Host (Petr Havlík): Tak především by státní podnik měl fungovat transparentním způsobem. Není možné – to souvisí i s tématem veřejných zakázek, a vůbec ucpáním děr z těch veřejných zdrojů – není přeci možné, aby se veřejné zakázky a fungování státních nebo polostátních firem řídilo nějakým modelem obchodního tajemství, kdy vlastně veřejnosti do toho vlastně vůbec nic není. Ono to ve svém důsledku samozřejmě generuje například i cenu elektrické energie. Není pravda, že všechno určuje trh. To je takové zažité klišé. My samozřejmě platíme i příspěvky za vývoz té elektřiny, protože vyrábíme více, než spotřebujeme, my platíme příspěvky za ten doplatek na obnovitelné zdroje a tak dále. Já si myslím, že to jsou informace, na které má veřejnost právo je znát. Protože se to samozřejmě odvíjí i v těch dalších ekonomických vztazích a vazbách. Víte, já jsem nedávno od jednoho vašeho kolegy dostal otázku, jak se dívám na českou pravici a jak vlastně vidím historii české pravice. A já jsem překvapivě řekl, že tady vlastně žádnou tradiční pravici ani nevidím. Že se ty strany, které se hlásí k pravici, vlastně staly jakýmsi nástrojem těch velkých polostátních podniků, a neodpovídá to té tradiční podobě těch klasických pravicových stran západoevropského střihu, protože ty se hlásí k nějakým stavovským skupinám – ty se skutečně opírají o nějaké základní křesťanské hodnoty – a uvědomuji si velmi dobře, že základem perspektivy společnosti není žádný polostátní manažer, ale základem fungující společnosti je střední stav, živnostníci, lidé, kteří vlastně vytvářejí nějaké hodnoty a spoluutvářejí podobu té společnosti. Já si opravdu nemyslím, že jsou to chlapci, kteří lítají do Toskánska na výlety, no.