Jak se zrodilo ČEZko

21.04.2012, Lidové noviny

Na začátku to měla být firma ve službách státu. Ještě donedávna se ale zdálo, jako by to bylo přesně naopak. Jako by stát byl ve službách firmy. Energetický gigant ČEZ se za přesně dvacet let své existence stal (i kvůli celé řádce afér) naprosto nepřehlédnutelným. Jak se zrodilo ČEZko? V ČEZ si udělali dotazníkový průzkum, za jak dlouho si jejich zaměstnanci vydělají na BMW. Účetní uvedl půl roku, právník tři měsíce a manažer tři roky. Ptali se ho, proč tak dlouho. „Hele, netlačte tak na pilu, BMW není zrovna malá firma!“

I takové vtipy se vyprávěly o ČEZ, nejmocnější společnosti v Česku. Zrovna tento je starý zhruba čtyři roky. Jako spousty ostatních vznikl v době, kdy se zprávy v médiích o rekordních ziscích společnosti a stamilionových odměnách jejích manažerů střídaly s informacemi o zdražování elektřiny a komandu pronásledujícím údajné černé odběratele proudu.

Podobně silné negativní emoce vyvolával snad jen kolem přelomu tisíciletí Český Telecom, který vydělával na svém monopolu. A zatímco Telecom obohatil češtinu o slovo telekomunismus, ČEZ přinesl termín ČEZko. Ten se poprvé objevil v podnikovém časopise, když referoval o tom, že energetický gigant má i vlastní hymnu a že si ji na firemním večírku v Sazka Areně zanotovali nejvyšší manažeři firmy. Budovatelská píseň z pera známé textařky Gabriely Osvaldové o tom, jak „to ČEZ umí“, se stala terčem posměchu, ale i bizarním důkazem přehnané sebedůvěry, kterou firma svého času oplývala. Jenže ČEZ už není tak silný a sebevědomý, jak býval. Vše se změnilo ve chvíli, kdy svět zachvátila ekonomická krize a ceny elektřiny na burzách začaly prudce klesat. Předloni museli šéfové ČEZ přiznat, že zisky už neporostou, a naopak budou hubenější. Jejich bezmezný optimismus, zdá se, vzal zasvé. Podnik začal šetřit. Snížily se odměny manažerů či velkorysé nákupy zahraničních firem. A před půl rokem musel z čela společnosti odejít do té doby nedotknutelný šéf Martin Roman.

Obraz první: šťastné začátky

Historie energetického gigantu, který má vedle miliardových zisků na svém kontě i celou řádku afér, se začala psát téměř přesně před dvaceti lety. Tehdejší vláda Mariána Čalfy v květnu 1992 založila akciovou společnost ČEZ a převedla do ní elektrárny a přenosovou síť z někdejších státních Českých energetických závodů. Nová společnost prošla první i druhou vlnou kuponové privatizace, nicméně většinový podíl si stát ponechal. V prvních letech existence se budoucímu energetickému gigantu dařilo a ročně vydělával miliardy korun. „Měl jsem vždy štěstí na lidi kolem sebe,“ vzpomíná dnes tehdejší generální ředitel Petr Karas.

Do jeho týmu patřil například Gabriel Eichler, někdejší hlavní mezinárodní ekonom Bank of America, dnes šéf investiční firmy Benson Oak. Díky Eichlerovi se třeba mohly modernizovat zastaralé uhelné elektrárny, protože díky svým kontaktům dokázal vyjednat půjčku od Světové banky. A dokázal sehnat peníze i na právě vznikající Jadernou elektrárnu Temelín.

Situace se od základu změnila s nástupem Zemanovy vlády v létě 1998. Kvůli personálním čistkám se do čela společnosti dostali lidé, jejichž hlavní kvalifikací byly dobré kontakty na tehdejšího předsedu poslaneckého klubu ČSSD Stanislava Grosse a ministra financí Iva Svobodu. Zisk se následně scvrknul z osmi miliard korun v roce 1996 na pouhé dvě miliardy v roce 1999. Dostavba Temelína byla stále v nedohlednu. Zcela reálně hrozilo, že ČEZ bude muset stomiliardovou nedokončenou investici odepsat, a ocitne se tak na pokraji kolapsu. Tato éra byla spojena se jmény Theodor Dvořák či Milan Černý. Například jméno prvního zmiňovaného se později objevilo v médiích v souvislosti s nákupem stíhaček Gripen a dnes je dle obchodního rejstříku spoluvlastníkem obří solární elektrárny na letišti v Brně-Tuřanech. „Ne vše, co se odehrávalo v ČEZ v této době, se odehrávalo ve prospěch akcionářů. Klasika pro státem vlastněné společnosti,“ komentuje tehdejší dění analytik a akcionář ČEZ Michal Šnobr.

Situace se dále zdramatizovala, když manažeři dosazení Zemanovou vládou začali válčit mezi sebou. Pamětníci dokonce vzpomínají na to, jak po firmě kolovala nahrávka, na které jeden z nejvýše postavených mužů firmy dovádí ve veřejném domě s prostitutkami.

Obraz druhý: fénix vstal z popela

Až ve chvíli, kdy se ČEZ vládě a dalším akcionářům doslova rozpadal před očima, zasáhl ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr a povolal zachránce. Doslova uprosil britský podnik International Power, aby uvolnil ředitele jejich českého zastoupení Jaroslava Míla.

„Hned po nástupu jsem snížil počet manažerů, z ředitelství celkem odešla třetina lidí,“ vzpomíná Míl. „Také jsem odřízl všechny lobbisty a PR agentury,“ dodává.

Během tří let Mílova úřadování se elektrárenský podnik připravil na otevření trhu s elektřinou, spustil do provozu dva bloky Jaderné elektrárny Temelín a začal chystat zahraniční expanzi na Slovensko a do Bulharska. Do karet mu hrály i neúspěšné snahy zprivatizovat energetické podniky v Česku. Zemanova vláda dokonce schválila plán, který položil základ budoucím rekordním ziskům. Míl s Grégrem totiž vymysleli, jak z ČEZ „vyrobit“ SuperČEZ, a to tím, že firma ovládne většinu dodávek elektřiny pro koncové zákazníky – tedy firmy a domácnosti. To dosud obstarávaly menší polostátní společnosti.

Tato transakce přišla jen na 32 miliard korun, což byl zlomek pozdějších zisků.

Jenže Mílova éra měla brzy skončit. Jistý vysoký státní úředník jej tři měsíce před odvoláním „přátelsky“ varoval, že skončí a že jedním z vážných kandidátů na jeho místo je ředitel plzeňského Škoda Holdingu Martin Roman.

Předpověď se vyplnila. Státem kontrolovaná dozorčí rada odvolala Míla v říjnu 2003. „Nepotřeboval jsem slyšet žádný argument, a také mi žádný sdělen nebyl. Stát jako vlastník má právo odvolat ředitele, kdy chce a jak chce. Až v novinách jsem se dočetl, že jsem neměl přihlásit ČEZ do privatizace dolů,“ říká Míl s odstupem času.

ČEZ se totiž účastnil privatizace dvou producentů hnědého uhlí – Severočeských dolů a Sokolovské uhelné. Ministři z tehdejší vlády vedené Vladimírem Špidlou však měli na jejich koupi jiné favority.

Obraz třetí: vítejte v ČEZku

Martina Romana provázela pověst mladého a téměř zázračného manažera. Ve třiadvaceti letech se stal ředitelem české pobočky potravinářské firmy Wolf Bergstrasse, později zachránil před bankrotem strojírny Janka Radotín i jednu z největších strojírenských skupin v Česku, plzeňskou Škodu Holding.

Po čtyřech letech mu však plzeňská Škodovka začala připadat malá. A tak se s podporou vlivného lobbisty Vladimíra Johanese vydal dobýt jednu z největších firem u nás. „Být ředitelem největší české firmy je mimořádná příležitost,“ říká dnes Martin Roman.

Nejprve se o „práci snů“ musel střetnout se silným protikandidátem, kterým byl předseda představenstva oceláren Vítkovice Steel Vladimír Bail. Jenže tomu uškodila informace, která unikla z prostředí Bezpečnostní informační služby (BIS). Podle ní měl prý mít vazby na ruskojazyčnou mafii. Bail to sice rezolutně popřel, ale proti Romanovi už neměl šanci.

Příklad Jaroslava Míla ukázal, jak vratká může být v ČEZ židle. Roman toto riziko systematicky snižoval tím, že se přátelil s politiky a lobbisty. Jednou se „náhodně“ setkal s expremiérem Mirkem Topolánkem v Toskánsku, jindy vyrazil hrát golf do Dubaje s pražským kmotrem Romanem Janouškem.

Míl byl tak trochu neřízená střela. Martin Roman představoval jeho opak. Kontroloval každé své gesto, měl promyšlené každé slovo, byl doslova mistrem sebeprezentace. Uměl přesvědčit politiky i finanční trhy. A investoři ČEZ a jeho akcie doslova milovali.

Když Roman nastoupil do představenstva, jedna akcie ČEZ stála 173 korun. V prosinci 2007 se na chvíli dostala i nad 1400 korun. Nakoupit a držet, to byla oblíbená strategie všech kategorií investorů od Pavla Tykače a slovenských magnátů z J&T až po pověstné babičky z Orlických hor.

Opojná atmosféra, kdy zisk skupiny ČEZ rostl každým rokem o desítky procent, nezůstala bez následků. Právě tehdy vznikla firemní hymna, úderné komando NTZ bojující s černými odběrateli, či se začal využívat akciový opční program, který jen Romanovi vynesl zisk zhruba půl miliardy korun. „Akcie v hodnotě 100 milionů korun jsem věnoval gymnáziu PORG,“ dodává někdejší šéf energetické skupiny.

Roman dokázal prodej značné části svých akcií správně načasovat. Prodával v lednu 2008, kdy se jejich kurz pohyboval kolem historického maxima. Dnes se kurz akcií ČEZ pohybuje kolem 770 korun. Na desítky milionů korun si přišli i další topmanažeři.

„Není pochyb, že jde o částky, ze kterých se všem v této zemi včetně politiků zatočila hlava. Management v čele s Martinem Romanem byl prostě ve správnou chvíli na správném místě a růst cen elektřiny se mu podařilo velmi dobře prodat,“ vysvětluje analytik Michal Šnobr.

I další experti se shodují: hlavní Romanova zásluha byla, že donutil v roce 2007 politiky k souhlasu se vznikem pražské energetické burzy. ČEZ se tak zbavil nepříjemného rozhodování o cenách elektřiny a přestal být v roli lumpa, který každý rok zdražuje lidem proud.

Nadbytek peněz, které ČEZ vydělával, směřoval do zahraniční expanze. Společnost se začala chovat spíš jako investiční skupina. Ne všechny obchody se však povedly. Příkladem může být nákup distribuční sítě v Albánii, kde populistické zásahy tamní vlády do cen elektřiny připravily ČEZ o stovky milionů korun. Za nápravu situace musel nakonec v tomto týdnu osobně intervenovat premiér Petr Nečas.

První ředitel ČEZ je z dnešní podoby společnosti na rozpacích. „Byl jsem vychován, že energetika je služba, že elektřinu a teplo musíme dodávat bezpečně a spolehlivě. A také za cenu, která je pro zákazníky přijatelná,“ uvedl Petr Karas pro LN.

Obraz čtvrtý: kdo za koho kope

Velký mejdan skončil, jakmile do Evropy vtrhla ekonomická krize. Cena elektřiny začala v polovině roku 2008 klesat a s odstupem se to projevilo i v zisku skupiny ČEZ. Šéfové ztratili své vysoké sebevědomí a místy jsou z nejistoty okolo dalšího vývoje ekonomiky a cen proudu vysloveně zděšeni. Novinářům a analytikům stačilo přijít na tiskovou konferenci, a na první pohled bylo zřejmé, jak se věci mají. Když zisky rostly, Martin Roman rozdával úsměvy na všechny strany a sebevědomí z něj přímo vyzařovalo. Jakmile začaly zisky klesat, nešťastný šéf se nejistě hrbil na židli a mluvil tónem řečníka na smutečním obřadu.

A co je horší, množí se aféry a podezřelé obchody. ČEZ začíná uzavírat stále více obchodů s finanční skupinou J&T a následně s Energetickým a průmyslovým holdingem (EPH), za nímž stojí PPF Petra Kellnera, J&T a manažer Daniel Křetínský. A jak znalci zákulisí české energetiky dodávají, tyto obchody nemusí být pro ČEZ vždy výhodné. Leccos může naznačovat, že někdejší ředitel ČEZ pro fúze a akvizice, Vladimír Schmalz, který byl hlavním motorem spolupráce s J&T a později s EPH, trávil snad více času v sídle J&T než v centrále svého zaměstnavatele. Podivný byl také nákup podílu v maďarské rafinerské a plynárenské společnosti MOL za téměř 15 miliard korun i odkup obřích projektů solárních elektráren od spekulantů v předminulém roce. Hodnotě akcií ČEZ zrovna neprospěly ani nepříliš vydařené investice do nákupu rozvodné sítě v Albánii či ztrátových energetických podniků v Turecku. Pozice Martina Romana se stala neudržitelnou ve chvíli, kdy média začínají do detailu rozebírat podezřelé vazby a transakce. Například MF DNES poukázala na dokumenty naznačující skrytý podíl v plzeňské Škodě. Není bez zajímavosti, že pod plzeňskou Škodu donedávna patřil i výrobce turbín Škoda Power, který od ČEZ získal za Romanovy éry zakázky v hodnotě přes 26 miliard korun.

Ale nebyl by to Martin Roman, kdyby z hrozící porážky nevyšel jako vítěz. Rezignoval a ředitelské křeslo předal svému kamarádovi a nejbližšímu spolupracovníkovi Danielu Benešovi. A nadále na nejziskovější podnik v Česku dohlíží z pozice předsedy dozorčí rady.

„Co zbylo po Martinu Romanovi? Severočeské doly, unifikovaná firma a vějíř drahých akvizic. Tak trochu promarněná doba. Na druhou stranu mohlo být také mnohem hůř,“ uvedl v komentáři pro LN liberální ekonom Miroslav Zajíček.

Naopak Roman vidí své více než sedmileté působení v čele ČEZ jako úspěšné. „Během něho se ČEZ několikrát zhodnotil a vydělal státu stovky miliard korun. Jsem si jist, že celý tým, který ho vedl, má důvod k hrdosti,“ říká.

Nový šéf Daniel Beneš se nyní snaží dokázat, že ČEZ se změnil. Neholduje už tolik golfu a dovoleným s politiky a lobbisty, naopak se stylizuje do role služebníka státu.

Obraz pátý: ani zázrak, ani tragédie

Dnešní stav společnosti ČEZ vyvolává otázku – nemohlo vše dopadnout jinak, lépe? Naštěstí je tu s čím srovnávat. Zemanova vláda před deseti lety prodala Transgas a další plynárenské firmy německému koncernu RWE. ČEZ zůstal státu. Kdo z nich je na tom lépe?

Dnešní RWE Transgas a další plynárenské společnosti vydělávají, ale hlavně svému vlastníkovi. Téměř celý zisk odtéká do Německa, stát získá jen to, co vybere na daních. Vláda sice v roce 2002 inkasovala 133 miliard korun, ale ty už jsou dávno projedené. Dnes nemá skoro žádný vliv na strategické aktivum, kterým páteřní síť plynovodů bezesporu je.

Na druhé misce vah je ze 70 procent státem vlastněný ČEZ. Vláda drží majetek v tržní hodnotě 290 miliard korun, který může v případě krajní nouze prodat. A v posledních letech inkasuje na dividendách okolo 17 miliard korun ročně. Stát má také konečné slovo u velkých investic, jako je dostavba třetího a čtvrtého bloku v Temelíně. Zároveň je však polostátní ČEZ lákavým terčem lobbistů a podivných zájmů a kšeftů.

Který scénář je menší zlo?

Fakta o ČEZ

1 ČEZ internacionální

Společnost ČEZ již osmým rokem aktivně působí i mimo Česko. Přes 12 procent loňského provozního zisku zajistily rumunské, bulharské, polské a další zahraniční dceřiné firmy.

2 Rekordman Roman

Martin Roman se stal generálním ředitelem nejziskovější české společnosti již ve svých 34 letech. Ve funkci vydržel ze všech šéfů nejdéle (sedm a půl roku) a také si zde vydělal nejvíc peněz.

3 ČEZ – náš vzor

Myšlenka vytvořit národního energetického šampiona se uplatnila i v zahraničí. Velké energetické skupiny po vzoru ČEZ vznikly později také v Polsku, Rumunsku a Bulharsku.

4 Skvělá investice

Akcie ČEZ bylo možné v prosinci 2002 nakoupit po 90 korunách a o pět let později prodat po 1400 korunách. Každým rokem tak majiteli přinesly zhodnocení o 73 procent.

5 Nepřítel Tykač

Nejsilnějším protihráčem skupiny ČEZ je majitel mosteckých dolů, miliardář Pavel Tykač. Smlouva o odběru hnědého uhlí přitom končí s posledním dnem letošního roku.

Firemní hymna ČEZ

hudba: František Soukup
text: Gabriela Osvaldová
Snad sám Křižík při nás možná stál a bleskosvodem mával
S energií vždycky dojdeš dál, svým vzácným nadšením i ČEZu příklad dával, dával
Uhlí, voda, jádro, vzduch, budiž světlo, řekl Bůh
dráty, věže, turbíny – a v tom je naše síla.
Uhlí, voda, jádro, vzduch, budiž světlo, řekl Bůh
Dráty, věže, turbíny – a k tomu síla skupiny
My jsme všichni ČEZ, jsme všichni ČEZ, tak pojďme si připít na zdraví
Snad sám Křižík při nás možná stál a bleskosvodem mával
S energií vždycky dojdeš dál, svým vzácným nadšením i ČEZu příklad dával, dával
Já si v pračce vyperu, já mixuju v mixéru, já si trávu poseču a já bábovku spálím
Energie stálý tok, letos jako napřesrok, a to skvěle umí ČEZ, a já ho za to chválím
My jsme všichni ČEZ, jsme všichni ČEZ, tak pojďme si připít na zdraví
My jsme všichni ČEZ, jsme všichni ČEZ, tak ať nám to svítí
Uhlí, voda, jádro, vzduch, budiž světlo, řekl Bůh
dráty, věže, turbíny – a v tom je naše síla.
Uhlí, voda, jádro, vzduch, budiž světlo, řekl Bůh
Dráty, věže, turbíny – a k tomu síla skupiny
My jsme všichni ČEZ, jsme všichni ČEZ, tak pojďme si připít na zdraví
My jsme všichni ČEZ, jsme všichni ČEZ, tak pojďme si připít na zdraví
My jsme všichni ČEZ, jsme všichni ČEZ, tak ať nám to svítí
Hymnu si můžete poslechnout na Lidovky.cz.
Vývoj ceny akcie ČEZ (v korunách) 

Klíčové momenty v historii ČEZ:

BŘEZEN 1993 –
dostavět Temelín – Klausova vláda na doporučení manažerů ČEZ schválila dokončení prvních dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín. 

V ROCE 1997 –
propojení sítě se západem – Postkomunistické státy se připojily k elektrické síti západní Evropy. ČEZ tak mohl začít vydělávat na vývozu elektřiny do Německa a dalších zemí. 

ČERVENEC 2000 –
nástup zachránce Míla – Na sklonku 90. let zisky ČEZ prudce klesaly, společnost měla problémy dokončit a spustit Temelín. Ministr průmyslu Miroslav Grégr nalezl zachránce v Jaroslavu Mílovi. 

LEDEN 2002 –

zrušená privatizace – Vláda vedená Milošem Zemanem se pokusila státní podíl v ČEZ a regionálních distributorech prodat. Platnou nabídku podal jen italský Enel, a to tak nízkou, že Zemanovu vládu „urazila“. Privatizace byla zrušena… 

DUBEN 2003 –

…a zrodil se SuperČEZ – ČEZ byl původně pouze výrobcem elektřiny; distribuční sítě a prodej elektřiny zajišťovalo osm regionálních distributorů (energetik). Tehdejší šéf ČEZ Jaroslav Míl přesvědčil ministry, aby mu prodali majoritní podíl v pěti energetikách. 

ÚNOR 2004 –

nástup dynastie Romanovců – Po Mílově odvolání na podzim 2003 začíná v ČEZ kratší bezvládí. Vláda nakonec do uvolněné pozice vybrala Martina Romana, 34letého manažera s pověstí zachránce Janky Radotín a plzeňské Škodovky. 

ZÁŘÍ 2005 –

konečně máme doly – Účast ČEZ v první, nevydařené privatizaci Severočeských dolů v roce 2003 stála Míla funkci. Napodruhé o dva roky později to pod vedením Martina Romana vyšlo. ČEZ získal největšího producenta hnědého uhlí v Česku. 

ČERVENEC 2007 –

startuje energetická burza – Podle analytiků se jedná o největší úspěch bývalého šéfa ČEZ Martina Romana. Přesvědčil politiky, aby dali souhlas ke vzniku energetické burzy v Praze. Kvůli ní došlo k rychlému navýšení cen elektřiny v Česku. 

ČERVENEC 2009 –

náhodná setkání v Toskánsku – Stránky médií zaplňují v létě 2009 fotografie z dovolené v Toskánsku. V družné náladě se zde Martin Roman setkává s expremiérem Mirkem Topolánkem a jeho lobbistou Markem Dalíkem, ale také s exministry Milanem Urbanem z ČSSD a Alešem Řebíčkem z ODS. 

ZÁŘÍ 2011 –

Roman předává křeslo – Pozice Martina Romana v čele ČEZ začíná být neudržitelná. Média upozornila na údajné provázání s plzeňskou Škodou Holding, na nevýhodný nákup solárních elektráren od spekulantů. Vedení ČEZ přebírá Romanův nejbližší spolupracovník Daniel Beneš. ČEZ ztrácí v Albánii miliardy

• ← Předchozí kapitola
• Následující kapitola →