Čezká republika Martina Romana

Reflex, 21.05.2009

Je to zřejmě nejvlivnější člověk v České republice. Řeč je o Martinu Romanovi (39), generálním řediteli polostátní firmy ČEZ. V době vlády Mirka Topolánka se o něm kvůli jeho nadstandardním kontaktům na politiku a státní správu dokonce mluvilo jako o půlpremiérovi. Takové postavení měli v Rusku za Jelcinovy éry jedině tzv. oligarchové, tedy lidé, v jejichž rukou se sbíhala hospodářská, politická a mediální moc.

Hlavním českým oligarchou dneška je právě Martin Roman.

Své ambice Martin Roman odkryl v historce, kterou vyprávěl před šesti lety skupině lidí na golfu v Šilheřovicích. Ministr zahraničí Edvard Beneš, usilující v roce 1935 o prezidentský úřad, musel podle Romana v určité chvíli požádat o pomoc Jaroslava Preisse, vrchního ředitele Živnostenské banky. Když k němu Beneš přišel, chvíli o něčem mluvili, pak vzal Preiss sluchátko a dal pokyn ke zvolení. „To by se mi líbilo,“ uzavřel podle jednoho z posluchačů Roman své vyprávění. Ačkoliv jde o historicky zploštělý popis situace, má velkou vypovídací hodnotu o způsobu jeho myšlení. Svou životní strategii Roman nejlépe popsal v rozhovoru pro přílohu Hospodářských novin, kde řekl, že na vysoké škole se nikdy neučil více než dva tři dny před zkouškou. Dobrých výsledků dosahoval tím, že si vždy našel knihu nebo studii, kterou zkoušející napsal. Hned po první otázce zavedl řeč na tento text. Nadšený profesor prý ocenil zvídavost zkoušeného, takže Roman odcházel se samými jedničkami. Na tom se ostatně shodnou jeho kritici i stoupenci – Martin Roman je mistr komunikace, jenž dokáže během pár sekund vytušit náladu a vcítit se do pocitů toho druhého, takže ho krátce nato ovládne několika dobře míněnými poznámkami a nabídkami. To je také základ úspěchu jeho vztahové sítě, která jde napříč českou společností.

Z HAVÍŘOVA

Martin Roman je – stejně jako mnoho důležitých lidí v české energetice – z ostravského regionu, a to z Havířova. Vůbec ne náhodou odtud pochází podstatná část vedení firmy ČEZ, vesměs Romanových vrstevníků v čele s výkonným ředitelem Danielem Benešem. Začátkem devadesátých let Roman absolvoval pražskou právnickou fakultu. Do byznysu ale pronikl při studijních stážích v Německu a Švýcarsku. Tam na základě své práce o českém maloobchodu dostal několik nabídek a v roce 1993 se stal obchodním ředitelem české pobočky firmy na výrobu brambůrek Wolf Bergstrasse. Hned další rok ale zamířil do pozice ředitele firmy Janka Radotín, jež vyrábí vzduchotechniku. Vydržel zde do roku 1999, kdy přešel na pozici generálního ředitele do plzeňské Škody, a. s. Prvního dubna 2000 je pak jmenován do stejné funkce ve Škodě Holding, která vznikla na základě projektu na ozdravení podniku. Jak se dostal tak mladý muž bez velkých zkušeností do čela tohoto strojírenského gigantu? Pro odpověď je důležitý popis politických kulis tehdejší doby. Na začátku roku 1999 se stal náměstkem ministra průmyslu a obchodu Robert Sýkora. Do funkce ho prosadil místopředseda sociální demokracie Stanislav Gross, s nímž se Sýkora znal z Mladých sociálních demokratů. A právě Sýkora, který také pochází z Havířova, svému krajanovi pomohl dostat se do čela tehdy polostátní plzeňské Škodovky. Pro zajímavost: jedná se o stejného Sýkoru, jenž mezi lety 2000 a 2002 získal celkem 31 procent akcií Moravie Energo, které v roce 2007 prodal expremiéru Grossovi za 21 miliónů korun. Ten za ně o půl roku později dostal 100 miliónů, čímž podle mínění mnohých zúročil své působení v politice. Příznačné je, že Sýkora akcie získal v roce 2000 od firmy Czechpol za 300 tisíc. Tento podnik o rok dříve, když byl Sýkora náměstkem, začal vydatně obchodovat s ČEZ, jejichž vedení bylo začátkem stejného roku vyměněno. Spojení Grosse se Sýkorou a jejich vztah k ČEZ budou pro Romana velmi důležité.

MUS A ŠKODOVKA

Škoda Holding byla po restrukturalizaci a oživení v roce 2003 prodána za 800 miliónů korun společnosti s nejasnou vlastnickou strukturou Appian Group, za niž vystupoval Antonín Koláček. Bývalý bankéř působil v devadesátých letech jako zástupce Komerční banky v dozorčí radě Mostecké uhelné (MUS). V době, kdy byl předsedou představenstva této firmy, probíhala tzv. divoká privatizace MUS. Neznámá firma tehdy skupovala její akcie, až převýšila podíl státu. Přitom zřejmě používala peníze od samotné Mostecké uhelné, určené na odstranění ekologických škod. Toky peněz z Mostecké uhelné přes zahraniční konta se zdály příliš podezřelé švýcarské federální prokuratuře, která před několika měsíci oficiálně požádala český stát o právní pomoc, jíž dosud nebylo vyhověno. Škoda Holding je spojena s Mosteckou uhelnou ještě osobou Čechošvýcara Jiřího Diviše, který se měl na privatizaci MUS podílet. Podle Hospodářských novin a Eura je proti němu nyní ve Švýcarsku vedeno trestní řízení. Tento muž, jenž loni ze země helvetského kříže přesídlil do Monaka, je v současné době místopředsedou škodovácké dozorčí rady. Přestože nikdo dosud průkazně nerozkryl, kdo vlastní záhadný Appian Group, a tím i Škodu, lidé ze zákulisí byznysu považují za prakticky jisté, že minimálně spoluvlastníkem je právě Martin Roman.

DO ČEZ

Předehrou k nástupu Romana do ČEZ byl boj o privatizaci Severočeských dolů v roce 2003. Všudypřítomný Stanislav Gross, jenž tehdy působil spíše jako vrchní lobbista než ministr vnitra, je chtěl prodat Koláčkovi. Tehdejší ředitel polostátní firmy ČEZ Jaroslav Míl dostal příkaz se do soutěže nehlásit, aby neohrozil předem vybraného vítěze. S tím však nesouhlasil. Tvrdil, že tento krok by poškodil akcionáře ČEZ, kteří by ho mohli žalovat. Vzhledem k tomu, že Koláček podal jednu z nejhorších nabídek, byla soutěž nakonec zrušena. Mezitím neposlušný Míl přišel o místo. Za jeho nástupce si Stanislav Gross vybral Martina Romana, jenž měl podporu také u ministra financí Bohuslava Sobotky. Tady zafungovalo zase jiné spojení. Romanův spolužák z právnické fakulty byl Radek Pokorný, který je Sobotkovým blízkým přítelem a spolužákem z bučovického gymnázia. Pokorného advokátní kancelář navíc ČEZ zastupuje.

RUKA RUKU

Osamělý premiér Vladimír Špidla byl proti jmenování Romana, ale nebylo mu to nic platné. Přímluvci Romana tehdy hledali způsob, jak jeho nominaci přikrýt výběrovým řízením. Nakonec se tohoto úkolu zhostila headhunterská firma Dr. Kaufmann & Partner, která podobným způsobem vybrala také Jaroslava Tvrdíka do čela Českých aerolinií. Podpory se Romanovi dostalo také od ministra průmyslu Milana Urbana. Jeho poradcem byl tehdy lobbista Vladimír Johanes, syn komunistického ministra zahraničí a pozdějšího velvyslance v Turecku. Ten se záhy stane klíčovým Romanovým spojencem, jenž mu bude umetat chodníčky k mnoha politikům nejen v Česku, ale i na Balkáně. Dnes Romanovi ke štěstí pomáhá opční motivační program zavedený sociálnědemokra­tickými ministry, který byl významně rozšířen při jeho nástupu. Díky strmému růstu cen akcií si přišel na několik set miliónů korun. Už koncem roku 2005 si Martin Roman vybudoval vlivné impérium, jež postupně přeroste přes hlavu českému státu a začne si diktovat svoje podmínky.

OD Grosse K Topolánkovi

Už na podzim 2003 začal Roman tušit, že politická situace se otáčí. Uvnitř rozhádané sociální demokracie spolu bojovaly různé proudy, zatímco ODS už rok vedla s velkým náskokem v průzkumech veřejného mínění. Tehdejší šéf opozice Mirek Topolánek se od roku 1996 profiloval v Senátu jako člověk zaměřený na energetiku a Romanovy praktiky neměl nikdy rád. Nejvíce kritizoval způsob prodeje dolů v severních Čechách a neprůhledná výběrová řízení. K jejich první schůzce došlo v září 2003 v Senátu, což připomínalo setkání dvou mocností. Tehdy nastává velký obrat v jejich vztahu a během následujících tří let se z nich stanou spojenci. Roman nejdříve začal sponzorovat Topolánkovo sdružení Beccario, jež víc peněz než na deklarované chudé studenty vydávalo na golfové turnaje a podpůrné akce svého zakladatele. Pakt o spolupráci byl potvrzen tím, že dva hlavní Topolánkovi podporovatelé z podnikatelské sféry dostávají významné funkce v ČEZ. Prvním byl Jan Demjanovič, tehdejší obchodní ředitel Severočeských dolů, který byl jmenován členem dozorčí rady ČEZ. Šéfem pro akvizice v Bulharsku se stává vůbec první Topolánkův byznysový spojenec (a dnešní náměstek ministra průmyslu) Tomáš Hüner. Oba postupem času zcela zastínil Marek Dalík, jenž si vytvořil prostřednictvím Topolánka k Romanovi privilegované vztahy. Zvláštní entitou v ODS vždycky byl její pražský region. Kontakty na tyto kruhy získal Roman přes lobbistu Romana Janouška, který se pohyboval v blízkosti Pavla Béma. I tato spolupráce byla zpečetěna udělením veřejné funkce – ředitelem Pražských služeb, podniku s ročními tržbami kolem dvou miliard korun, se stává Patrik Roman, mladší bratr šéfa ČEZ.

VÝCHODNÍ EVROPA

Z jistého úhlu pohledu je jedno, jestli Roman vlastní Škodu Plzeň, nebo ne. Alarmující je laxní vztah státu k této firmě. Existují totiž dva základní penězovody od českého státu směrem ke Škodě Plzeň. V první řadě polostátní ČEZ kupují od Škodovky rozsáhlé elektrárenské technologie. Ve druhé řadě prodává Škodovka téměř monopolně různé druhy vlaků státním Českým drahám a pražskému metru. Přes tyto veřejné zakázky protékají ročně miliardy korun. Otázka zní: Jak je možné, že český stát obchoduje s firmou, která nemá vyjasněnou vlastnickou strukturu? Jak je možné, že českým politikům nevadí, že miliardy z kapes daňových poplatníků dostává firma, jež není kótovaná na burze, a proto je podle západních standardů brána jako nedůvěryhodná? Jak je možné, že v době tvrdých protidrogových a protiteroris­tických zákonů, které fungují na Západě, zde stát obchoduje se společností, jež může být potenciálním bezpečnostním rizikem pro Českou republiku? Na tiskové konferenci na to nikdo z politiků nikdy neodpoví. V soukromí vám řeknou, že přece všichni vědí, že Škodu Plzeň nevlastní terorista Usáma bin Ládin ani mafián don Escobar, ale právě Roman, usměvavý chlapec a vlastenec, který chce státními zakázkami prý zachránit stopadesátiletou tradici průmyslové Plzně. V tomto případě však nejde o Romana, ale o princip, kdy český stát obchoduje s firmou, o jejímž vlastnickém pozadí se nic neví. To je ten podstatný rozdíl, který z nás stále dělá východní Evropu. Současný generální ředitel Škody Plzeň Tomáš Krsek stejně jako Roman podezření o vlastnictví této firmy vždy důrazně odmítali. Je to také jen shoda náhod, že Roman je členem dozorčí rady Českých drah, kam Škodovka dodává vlaky a další zařízení?

KOMPLEX

Problémem vztahu ČEZ a českého státu na jaře 2009 je toto: ČEZ už nejsou jen polostátní energetická firma, ale vyprofilovaný „hospodářsko-politický komplex“, jenž má několik částí. Předně je to podnik vyrábějící elektrickou energii, který těží ze svého dominantního postavení na trhu. Druhým okruhem kolem ČEZ jsou vlivné právnické firmy, jež provádějí lobbing a pronikají do státní správy a politiky. Jejich prostředky sahají do stovek miliónů korun. Díky tomu mají ČEZ kontrolu nad zadáváním mnoha veřejných zakázek a zákony v Parlamentu. Třetím kruhem jsou vlivné PR agentury pracující pro ČEZ, které mají schopnost udržovat v symbióze Romanovo impérium a média. A když to nejde po dobrém, je zde vždycky v záloze hrozba stahování inzerce ze stránek kritického média.

ROMANOVA VLÁDA?

Jak tyto tři soustředné kruhy fungují, jsme se mohli přesvědčit během sestavování úřednické vlády Jana Fischera. Když nový premiér odmítl některé personální návrhy ODS a ČSSD na posty ministrů financí, průmyslu a obchodu a spravedlnosti, strhl se nevídaný humbuk. Fischer předně sáhl po Jaroslavu Mílovi, schopném manažerovi a bývalém šéfu ČEZ, jehož Roman za podivných okolností vystřídal. V reakci na tento návrh začaly v pražských politických kruzích manévry, které připomínaly cvičení NATO. Míl se nakonec ministrem klíčového resortu, jenž je majoritním vlastníkem ČEZ, nestal. Podobně nebyl ministrem průmyslu a obchodu jmenován dlouholetý pracovník tohoto resortu Milan Hovorka, ale bývalý Romanův podřízený Vladimír Tošovský. Za největší úspěch politického lobbingu se považuje jmenování Romanova osobního přítele Martina Peciny do funkce ministra vnitra. Pecina ještě jako člen dozorčí rady ČEZ rozhodujícím způsobem dopomohl Romanovi do ředitelského křesla. Ten ho následně podpořil do funkce šéfa antimonopolního úřadu. Ministr vnitra je přitom klíčovou osobou při spolupráci se švýcarskou stranou při vyšetřování privatizace Mostecké uhelné a potažmo i Škody Plzeň.

NEKONTROLA

Důkazem toho, jak nefunguje kontrola ČEZ ze strany státu, může být prodej jejich dceřiné společnosti I & C Energo Třebíč. Před rokem přistoupily polostátní ČEZ k nepříliš výhodnému prodeji své dceřiné společnosti I & C Energo maďarskému koncernu MOL, který s touto firmou nemá odborně žádné vazby. Firma navíc prosperovala a v roce 2008 dosáhly její trvale rostoucí tržby téměř dvou miliard korun při čistém zisku 102 milióny korun. Klíčové je, že v době předpokládaného boomu jaderné energetiky během následujících dvou až tří let půjde její cena ještě dramaticky nahoru. V hospodářských kruzích to vyvolává otázky, jestli není transakce s firmou MOL jen mezifází, než nastoupí skutečný vlastník. Například v podobě soukromé firmy J&T, která jedná ve shodě s Martinem Romanem, nebo přímo plzeňské Škodovky. Prodej Energa přitom loni posvětil i Pecinův antimonopolní úřad.

VLIV A MOC

V úvodu bylo řečeno, že Martin Roman je nejvlivnější člověk v České republice. Podle rozhovorů s jeho přáteli si on sám uvědomuje, že vliv ještě nemusí znamenat skutečnou moc, navzdory postavení, jež připomíná středně velké ruské oligarchy. Martin Roman dobře zná případy ruských oligarchů, jako Boris Berezovskij nebo Michail Chodorkovskij, kteří si mysleli, že jejich vliv poroste do nebe. Potom přišel jeden autoritativní politik jménem Vladimir Putin a první z oligarchů od té doby žije v exilu ve Velké Británii a druhý je ve vězení. Podle svědectví mnoha jeho spolupracovníků Roman tuší, že k ochránění svého „polostátně soukromého“ impéria mu jen dobré vztahy s politiky nemusí stačit. Jeho perfektní způsob vystupování a schopnost domluvit se s lidmi ze všech sociálních vrstev ho přímo doporučují ke vstupu do politiky. Za pár let, až se zapomene na opční program ČEZ a Roman bude hlavou několika charitativních projektů, může dojít k situaci, že skutečně vymění vliv za moc a stane se českým Berlusconim. Snad i proto, aby se nestal českým Chodorkovským.

DVĚ OTÁZKY PRO Martina Romana

Proč ČEZ přistoupily k prodeji společnosti I & C Energo Třebíč maďarskému MOL?

Transakce prodeje společnosti I & C Energo je součástí aliance mezi společnostmi ČEZ a MOL. Jde tedy o širší strategickou spolupráci. Skupina ČEZ má na 90 dceřiných firem (postupně dochází k odprodeji domácích, naopak přibývají zahraniční dcery), což je náročné na efektivní řízení, proto dochází k prodeji dceřiných společností, které nesouvisejí přímo s core byznysem (tedy výroba a prodej elektřiny a tepla). Nebo jde o servisní firmy, kde je výhodnější (a zákony to povětšině předurčují) v tendrech vybírat nejvhodnějšího dodavatele. Podobně ČEZ odprodaly jen loni a předloni 15 dalších dceřiných a vnukovských společností. Společnost I & C Energo se jistě řadí mezi špičkové dodavatele poskytující komplexní služby v oblasti systémů kontroly a řízení, elektroenergetiky, průmyslových informačních systémů a navrhovaných inženýrských řešení. Ale je výhodnější tyto potřebné služby vybírat v tendrech.

Jaký máte vztah k firmě Appian? Proč při prodeji Škody Holding nebylo na překážku, že Appian nemá jasnou vlastnickou strukturu?

Ke společnosti Appian nemám žádný vztah (pokud nemyslíte, že z doby své práce ve Škodě znám představitele této společnosti). O prodeji Škody rozhodovaly věřitelské banky a vlastníci, nikoli management. Rozvoj podniku, jeho úspěchy na zahraničních trzích a velký přínos regionu určitě potvrdily, že jejich tehdejší rozhodnutí bylo dobré. Než jsem do Škody v roce 2000 přišel, hrozilo, že skončí v rozvalinách jako Poldi Kladno. V červnu 2009 konsorcium Severočeských dolů Chomutov, člena Skupiny ČEZ, a skupiny J&T převzalo 100 % podíl v německé důlní společnosti MIBRAG. Celková hodnota transakce dosáhla 404 mil. EUR.

MIBRAG těží hnědé uhlí ve středoněmeckém uhelném revíru poblíž Lipska. Vlastní a provozuje dva otevřené uhelné doly, Profen a United Schleenhain, s celkovou roční produkcí uhlí ve výši 19 miliónů tun. Prokázané rezervy dosahují zhruba 530 miliónů tun uhlí, s významnou možností jejího dalšího rozšíření. Součástí společnosti MIBRAG jsou také tři kogenerační energetické zdroje Deuben, Mumsdorf a Wählitz o celkovém instalovaném výkonu 208 MW. V roce 2008 vyrobilo toto portfolio zdrojů celkem 1,4 TWh elektřiny a dodalo více než 979 TJ tepla. Důležitou součástí činnosti společnosti jsou rekultivace, jejichž provádění je i v Německu regulováno právními předpisy. Od roku 1995 MIBRAG rekultivoval cca 800 ha plochy, na níž vzniklo cca 200 ha lesa a více než 500 ha zemědělské půdy.

Smlouvu o nabytí společnosti MIBRAG od amerických společností URS Corporation a NRG Energy Inc. podepsaly Severočeské doly Chomutov a skupina J&T v únoru 2009 po vyhraném výběrovém řízení. Transakci v květnu schválila Evropská komise.

MIBRAG je vlastněn společným podnikem, ve kterém mají Severočeské doly Chomutov a skupina J&T shodný podíl.

Daniel Beneš, předseda dozorčí rady Severočeských dolů Chomutov a 1. místopředseda představenstva ČEZ, řekl: „Akvizice MIBRAG jednoznačně významně posiluje Skupinu ČEZ a její aktivity na německém trhu, kde jsme dosud fungovali v pozici obchodníka s elektřinou. Cena hnědého uhlí, jakožto nejvýznamnějšího zdroje energie v Německu, je navíc dlouhodobě velmi stabilní, nevykazuje takové výkyvy jako ceny zemního plynu nebo černého uhlí.“

„MIBRAG má rovněž sjednány dlouhodobé smlouvy na odběr uhlí se seriozními protistranami (elektrárny Schkopau a Lippendorf; dodávky těmto dvěma elektrárnám za rok 2008 činily celkem 16 mil. tun), což výrazně zvyšuje stabilitu odběrů uhlí a finančních příjmů,“ dodal Jan Demjanovič, předseda představenstva a generální ředitel Severočeských dolů Chomutov.

„Akvizice společnosti MIBRAG je součástí našeho dlouhodobého strategického záměru posilování přítomnosti v energetickém sektoru a současně znamená rozšíření našich aktivit o těžbu uhlí,“ komentoval transakci Daniel Křetínský. „Vysoce si ceníme MIBRAGu jako renomované, stabilní a efektivně fungující společnosti. Cítíme se zavázáni pokračovat v její nejlepší tradici a podporovat její další rozvoj.“

V červnu 2009 šéf ČEZ Martin Roman oznámil, že zaplatí elitní gymnázium PORG v Ostravě

Možnost studovat na pobočce elitního Prvního obnoveného soukromého gymnázia (PORG), které v Praze vede syn prezidenta Václav Klaus mladší, budou mít brzy i studenti v Ostravě. Vzniknout by mělo do dvou let. „Chceme otevřít další PORG mimo Prahu. Ostrava se nám zdála jako velmi dobré řešení. Nyní hledáme budovu, kde by škola mohla vzniknout. Získávat budeme muset také nové učitele,“ říká Václav Klaus mladší, ředitel pražského osmiletého gymnázia, které v Česku funguje už osmnáct let a je jedním z nejlepších.

Hlavním sponzorem ostravského gymnázia se chce stát generální ředitel ČEZ Martin Roman. Ten už projekt PORG jednou finančně podpořil. Na rozjezd další soukromé česko-anglické školy Nový PORG, která otevřela v loňském září, dal sto milionů korun.

„Pro sponzorský projekt si nemůžete vybrat jinou školu než privátní. A když si vezmete žebříčky středních škol podle kvality, tak v první dvacítce středních škol podle kvality je devatenáct státních a jedna soukromá. A ta soukromá, to je právě PORG,“ vysvětluje své důvody Martin Roman.

• ← Předchozí kapitola
• Následující kapitola →