Solární elektrárny
Jaký podíl máte na soláru, pane Rittigu?
12. 2. 2013, James de Candole
Jestlipak se nepřipálí od sluníčka?
Tomáš Chalupa o víkendu sehrál prvotřídní ‚hysterák‘. Jeho slovní výpad proti solární energii byl docela přesvědčivý, uvážíme-li, že je to muž a zároveň ministr, který má v referátu životní prostředí – pravděpodobně proto, aby ho učinil čistším.
Z pokryteckých žvástů, které se z vlády sypou na adresu obnovitelné energie, je člověku den ode dne víc na zvracení. Možná se najdou lidé, kteří skutečně věří tomu, že vina za celý ten fotovoltaický podfuk spočívá výlučně na někdejším předsedovi zelených a státním byrokratovi z úřadu energetického regulátora na penzi. Pokud ano, měl by jim někdo říct, že mají paměť kapra střední velikosti.
Pokud si myslíte, že vám udělá dobře, klidně tuhle návnadu spolkněte. Ale pokud se chcete dopátrat toho, kdo skutečně za celým tím podfukem stojí, měli byste se rozhlížet po někom, komu se na solárních dotacích pěkně zakulacuje panděro. Žádný z investorů z ODS ani z ČSSD, ba dokonce ani z ČEZu, na tuhle udici neskočil.
Žádný div. Stopa peněz vede ke spoustě fiktivních společností zastupovaných advokáty; jinými slovy: nikam. Koneckonců, jsme přece v České republice.
Jestliže ČEZ smí zamlčovat, kdo je skutečným vlastníkem CEEI, společnosti, která stavěla mezisklad vyhořelého paliva pro Temelín, právě tak jako kdo je skutečným vlastníkem I&C Energo, společnosti, která má dodat řídicí systém pro budoucí nové temelínské reaktory, proč by, u všech všudy, měl zveřejňovat identitu vlastníků všech těch solárních parků, kterých získal jen v roce 2010 za bratru 10 mld. Kč?
Nezveřejní.
Můžeme se tedy jen dohadovat. Jedna drobná hypotéza hned následuje: Když došlo na investice do fotovoltaiky, neprůhledné zájmy některých topmanažerů ČEZu pod Martinem Romanem dostaly přednost před zájmy firmy jako celku, a zcela jistě před zájmy té části firmy, která má na starosti distribuci elektřiny.
Počátkem března 2010, kdy se ve Sněmovně schylovalo k hlasování o třech novelách zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie, tři české distribuční společnosti, ČEZ, E.ON a PRE, uveřejnily otevřený dopis poslancům, v němž je vyzývaly k podpoře změn v zákoně.
Dopis však neuváděl, kterou z novel by měli poslanci podpořit – a že mezi nimi byl nějaký rozdíl! Vládní předloha předpokládala snížení dotačního břemene, zatímco ostatní dva návrhy, oba iniciované poslanci, počítaly s jeho zvýšením.
Stojí za to připomenout si pozadí vzniku onoho dopisu. Zmíněné tři distribuční firmy byly znepokojeny rozsahem problému a měly zájem na regulaci nastávajícího solárního boomu. A jejich obavy sdílela i vláda.
Původní znění dopisu vyzývalo poslance výslovně k podpoře vládní novely ve třetím čtení. Verze, která byla zveřejněna, už vyzývala pouze k podpoře novely.
Byl to tehdejší GŘ ČEZu Martin Roman, který trval na odstranění ‚sprostého slova‘ „vládní“, což z dopisu udělalo zbytečný kus papíru, který jako návod k tomu, jak hlasovat, příliš neposloužil. Domnívám se, že Roman tak učinil pod tlakem ze strany těch politiků a byznysmenů, kteří do solární energie investovali – dost možná týchž lidí, kteří stáli za účelovou formulací poslaneckých předloh změn zákona, které předložili poslanci Plašil a Vojíř.
Pokud hledáte obětního beránka, tito dva pánové poslouží mnohem lépe než Martin Bursík. Pokud ale chcete zjistit, kdo si na solárním boomu skutečně namastil kapsu, museli byste znát skutečné vlastníky firem, které odprodaly solární parky ČEZu.
Jejich jména ale může odkrýt jedině soudní vyšetřování.
Plašil s Vojířem vám jen sotva prozradí, kdo je přesvědčil, aby podali své předlohy změn. Ani Roman vám neřekne, kdo na něj tlačil, aby vyškrtl slovo „vládní“ z dopisu distributorů poslancům. Řekl bych, že tu musely být tucty politiků, kteří si chtěli pojistit svou investici do budoucnosti zelenější; dost možná, že mezi nimi byli i mírně hysteričtí ministři? A třeba i tehdejší šéfové politických stran?
A konečně topmanagement ČEZu vám taky nepoví, s kým se šábnul o všechny ty miliardy, ačkoli jej jmenovala vláda, která vykřikuje, že má výsostný zájem na odhalení viníků.
Třeba za to může Matěj Stropnický?