Elektrárna Prunéřov
Prubířský Prunéřov
18.01.2010, Respekt
Tak ostrý start vládní kariéry jako Jan Dusík mnoho českých ministrů nezažilo. Od nástupu do funkce mu totiž na stole leží žádost, do jejíhož vyřizování se novému šéfovi Ministerstva životního prostředí vůbec nechce. Jenže už začátkem ledna uplynula lhůta, dokdy to měl udělat; přesněji řečeno dokdy se měl jako gestor ochrany ovzduší vyjádřit, jestli schvaluje plán firmy ČEZ na přestavbu uhelné elektrárny Prunéřov.
A i když teoreticky by šlo rozhodnutí ještě odložit, politická výbušnost materiálu zřejmě Dusíka přinutí konat, a možná už tento týden. Přitom si může být jistý: když podepíše, poštve si proti sobě své nejpřirozenější partnery – Stranu zelených, která jej poslala do vlády, a nevládní organizace. Pokud nepodepíše, bude mít proti sobě kolegy ve vládě, velké politické strany a podstatnou část českých průmyslníků s ČEZ v čele. Ještě důležitější ale je věcný rozměr celého problému: Dusíkovo rozhodnutí ovlivní český vklad do boje proti změně klimatu.
Máme posudky
Celý spor o Prunéřov naplno začal zhruba před třemi roky užitečnou připomínkou o rozložení sil mezi politiky a energetiky. Tehdy startovala Topolánkova vláda. Šéf zelených Martin Bursík měl za sebou úspěšný zásah do programového prohlášení kabinetu, kam se mu povedlo protlačit důraz na boj proti klimatickým změnám a přechod Česka na nízkouhlíkovou ekonomiku.
Vše bylo tehdy završené schůzkou vedení vlády s vedením ČEZ. Na tu přišli Bursík s Topolánkem v dobré náladě rovnou z vernisáže Ďáblovy kroniky a přímo před očima zkoprnělých šéfů ČEZ demonstrovali svoji vzájemnou náklonnost.
Místo tradičního pokyvování nad plány energetiků jim Bursík oznámil svůj cíl – pootočit směr Česka od uhelno-atomové energetiky k úsporám a obnovitelným zdrojům. Přitom rekonstrukce elektrárny Prunéřov v tom měla hrát důležitou roli. Jde o původce téměř desetiny všech českých emisí CO2 a podle zelených se právě na Prunéřově mělo demonstrovat, jak Česko investuje do nejlepších možných technologií a je tím ochotné snižovat své emise.
Pro ČEZ ale tahle představa přináší komplikace.
Mluví o technických problémech (nemá prý dost kvalitní uhlí) a příliš vysoké ceně. Jde o odborný problém, firma by ale každopádně musela Prunéřov víc přeměnit, udělat z více malých bloků jeden velký. Příklady z jiných elektráren (z Německa i Česka) však naznačují, že jde spíš o ochotu ČEZ modernější řešení vůbec hledat. Za jejím nedostatkem přitom může být i to, kdo zakázku získá: jestli firmy jako Škoda Plzeň (umí vyrobit jen horší kotle), kde má podle všeobecného mínění šéf ČEZ Martin Roman akcie, nebo „nespřízněný“ výrobce lepších kotlů ze zahraničí. Každopádně ČEZ variantu s lepší účinností vůbec nerozpracoval a ministerstvu předložil ke schválení jen projekt, který přinese menší účinnost, a tedy i vyšší emise. Bursíkovo ministerstvo ČEZ vyzvalo, aby předložil také účinnější variantu. Podnik to ale ignoruje a pouze dodal expertní posudky (například z ČVUT), jimiž stvrdil své předchozí plány. Žádné seriózní srovnání konkurenčních možností neproběhlo.
Zamítnout a hotovo
Do této přetahované vstoupila podstatná událost – pád Topolánkovy vlády. Tím totiž firmě ČEZ zmizela z cesty nepříjemná překážka – ministr Bursík. Jeho nástupce Ladislav Miko byl o poznání ústupnější. Prohlásil, že podmínka nejlepší možné technologie vlastně není povinná. To je sice pravda, zákony ale umožňují v případě okolností (třeba špatného vzduchu v severních Čechách) podmínky zpřísnit a trvat na vysoké účinnosti elektrárny. Což právě zamýšlel Bursík.
Strana zelených nakonec Mika přesvědčila, ať nechá rozhodnutí na svém nástupci, nynějším ministru Janu Dusíkovi. Jenže Dusík je zatím se svým názorem blíž Mikovi než Bursíkovi. Sám sice nechce případ nijak komentovat, podle dostupných informací však chtěl už začátkem ledna přestavbu Prunéřova schválit podle přání ČEZ. Na opětovný tlak zelených rozhodnutí odložil a teď zvažuje, co má udělat.
Podle jednoho z účastníků debat mezi zelenými připadá Dusíkovi alespoň nějaká modernizace Prunéřova lepší než nynější stav. Navíc je reálné, že pokud žádost zamítne, ČEZ prostě jen počká na volby a podá žádost novému ministrovi znova. A možná při své lobbistické síle bude vítězným stranám po volbách mluvit do toho, kdo oním příštím ministrem bude.
Bursík sice prohlašuje, že spor s ministrem musí řešit vedení zelených, kde už on nesedí, sám se ale snaží jako propagátor ochrany klimatu Dusíka ještě na poslední chvíli přesvědčit, aby žádost o povolení zamítl. „Prostě není už nadále únosné, aby ČEZ diktoval všem svoje podmínky. Je načase bouchnout do stolu a říct dost,“ tvrdí Bursík. „Zamítnutí žádosti by posílilo autoritu státu a navíc ulehčilo severočeskému regionu.“ Podobně vidí situaci i Jiří Nezhyba z Ekologického právního servisu, který kauzu podrobně sleduje. „Chceme, aby ČEZ postupoval podle pravidel a splnil, co od něj ministerstvo chce. Oni do toho jdou ale natvrdo: nezajímá je názor MŽP ani nevládních organizací. Postupují podle hesla: chceme to udělat a nezatěžujte nás na detaily.“ Nezhyba si navíc myslí, že rozhodnutí ministerstva zásadně ovlivní i další investice do šetrných technologií. „Bude to signál pro ostatní, co si lze a nelze dovolit.“
JAKO DÁLNICE
Detaily kolem stavby jsou velmi nejasné také kvůli penězům, kdy se střílí zjevně bez většího rozmyslu miliardami od boku. ČEZ předběžně uvažuje na předělání Prunéřova s cenou 25 miliard korun. Předseda dozorčí rady Martin Kocourek z ODS nedávno prohlásil, že účinnější technologie, jak požadují zelení, by stavbu prodražila o dalších deset miliard. „S takovým číslem zatím nepracujeme, spíš si dovedu představit, že by šlo o pět miliard,“ říká k tomu mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Ceny nových elektráren jsou ale obecně velmi nejasné.
Oněch 25 miliard uvádí ČEZ jako předběžnou sumu. Přitom při nedávné rekonstrukci elektrárny Tušimice náklady překročily plán o 80 procent – místo předpokládaných 15 stála renovace 27 miliard. Kritici to přičítají hlavně tomu, že ČEZ zakázku dělí na několik menších částí a tím je složitější konečnou cenu ohlídat.
Obecně však začíná platit, že – podobně jako dálnice – i elektrárny se v Česku staví dráž než třeba v Německu. Například nedaleko Essenu nyní RWE buduje elektrárnu na hnědé uhlí s účinností, kterou požadují pro Prunéřov zelení, za miliardu euro na 1 GW instalovaného výkonu.
Na druhé straně Krušných hor, v saském Lippendorfu, byla nedávno postavena elektrárna na hnědé uhlí za 1,25 miliardy eur na 1 GW. Prunéřov s účinností požadovanou zelenými by měl podle nedávného sdělení šéfa dozorčí rady ČEZ Martina Kocourka stát v přepočtu 1,7 miliardy eur na 1 GW výkonu. „Není to tak jednoduché, jde o různé projekty, které podle našich zjištění nelze úplně srovnávat,“ vysvětluje Kříž.