Škoda Holding
Michal Šnobr: Sousedé a kamarádi Martina Romana
17.10.2011, hn.ihned.cz
Dlouhé roky dozrávala kauza, která může nakonec poodhalit o české politice a byznysu mnohem více, než se dnes na první pohled zdá. I tak lze nyní nahlížet na nová fakta a dokumenty, které ve věci možného konfliktu zájmů Martina Romana coby generálního ředitele ČEZ, a zároveň možného beneficienta plzeňské Škody, zveřejnila MF Dnes.
Martin Roman přirozeně vše jednoznačně popírá tvrzením, že nikdy neměl nic společného s ničím, co by se týkalo vlastnictví nebo profitování ze Škody. K dokumentům, které určité spojení naznačují, opakuje dokola podivně znějící větu: „Dokumenty, které by hovořily o opaku, nemohou být pravdivé.“
Dá se předpokládat, že tato citace je stejně dobře promyšlená jako sterilní a právně nezávadná, a proto ji nemá smysl ani rozvádět. Snad jen krátká dedukce: ony dokumenty nemohou být pravdivé, leč pravé být zřejmě mohou. Zbytek už se stejně velmi pravděpodobně nikdo nikdy nedoví, a už vůbec ne na základě jakéhokoli vyšetřování, které budou iniciovat politici.
Dokonalý plán
Za zamyšlení nakonec nestojí ani tak fakt, zda Martin Roman v rámci oněch dávných transakcí udělal nějaké administrativní chyby, které ho dnes doženou, jako samotný kontext a okolnosti oněch „dávných“ událostí až k současnému vývoji. To totiž mluví samo za sebe, a to i za předpokladu, že Martin Roman před nástupem v ČEZ veškeré vazby se Škodou zpřetrhal. Stát kdysi aktivně napomohl určité skupině lidí získat kontrolu nad zkrachovalou Škodou Holding, aby prostřednictvím zakázek jiných státem kontrolovaných firem její hodnotu násobně zvýšil. Příkladem je pouhá jedna část plzeňského holdingu – Škoda Power, která byla po uzavření zakázkové náplně na obnovu české hnědouhelné energetiky velmi dobře prodána do zahraničních rukou.
Pokud se ona kauza spojí s vlivem na politiku, který se bývalému generálnímu řediteli ČEZ podařilo získat, včetně jeho angažovanosti v dozorčí radě státem ovládaných Českých drah, které opět disponovaly a disponují zakázkami více než důležitými pro hodnotu jiné významné části Škody Holding – Škoda Transportation, nelze než žasnout nad plánem, který jako by o krok vždy předbíhal rozhodnutí státu.
Politici i úředníci z veřejných informací dobře věděli, kdo jsou kamarádi a sousedé Martina Romana a odkud do ČEZ přišel, přesto na tuto kartu evidentně sázeli. Stačilo k tomu formální a prosté konstatování Martina Romana, že před nástupem ukončil veškeré vazby se Škodou stejně jako Appianem, i když je to fakticky nekontrolovatelné (pokud nenastala chyba).
Vše evidentně fungovalo ke spokojenosti tehdejší politické garnitury stejně jako i těch následujících, dnešní zřejmě nevyjímaje. Stačí si totiž připomenout nedávné výroky ministra zahraničí ohledně skrytého sponzoringu politických stran společností ČEZ a vše do sebe zapadá. Konstatování politika s tak vysokým morálním kreditem, i když bez důkazů, totiž nelze brát na lehkou váhu. Kde se tedy berou informace, které musejí dělat i politikům vrásky na tváři? Je zdrojem nezávislé švýcarské vyšetřování kauzy už přes deset let staré privatizace Mostecké uhelné, nebo aktivity konkurentů ČEZ na trhu? Možná obojí.
Těžař hnědého uhlí Mostecká uhelná se k nevoli politiků vrací na českou scénu jako bumerang a zdá se, že dokud nebude došetřena samotná privatizace Mostecké uhelné, kterou dle zjištění MF Dnes, založeného na vyšetřování finančních transakcí ve Švýcarsku, provedli manažeři Mostecké uhelné za peníze Mostecké uhelné, nebude klid. Obdobně to platí i o řešení urputného boje současných vlastníků Mostecké uhelné na domácím energetickém trhu, kteří reálně zainventovali do vlastnictví této společnosti nemalé prostředky a usilují o zvýšení jejich návratnosti. Nejde o nic jiného než o velký vliv v české energetice a velké peníze. Takto se dá s určitou nadsázkou zasadit do širších kontur i aktuální dění a zájem o bývalého ředitele ČEZ Martina Romana, aniž by to jakkoli snižovalo závažnost sdělení a dokumentů, které se nyní dostávají na povrch.
Kolo štěstí se znovu roztáčí
V podrobnějším a širším mapování této kauzy lze začít tím, že současný vlastník Mostecké uhelné, Czech Coal, vede na jedné straně vleklý spor s ČEZ o dodávky uhlí pro jeho hnědouhelné elektrárny a snaží se na našem trhu prosadit výrazné zdražení uhlí, protože mu chybí integrace s vlastní elektrárnou. A tomu, jak tvrdí Czech Coal, nebrání nikdo jiný než zase státem ovládaný ČEZ. Do tohoto bilaterálního sporu už se nechala zatáhnout prostřednictvím stížností i Evropská komise. Kromě toho se významná část hodnoty této společnosti také nachází za tzv. limity pro těžbu. O jejich prolomení nerozhodne nikdo jiný než politici, a pokud prolomeny nebudou, hrozí zdražení uhlí.
S Mosteckou uhelnou, potažmo jejím původním privátním vlastníkem Appian Group, je ale spojen i úplný začátek kauzy Martina Romana. Přestup Martina Romana ze Škody Holding do ČEZ je totiž zasazen do období, kdy se společnosti Appian Group – viděno četností významných obchodů – na domácí scéně mimořádně dařilo, a to i přes pochybnosti ohledně samotné privatizace této společnosti, které tu byly. Appian Group nejdříve dokončila na jaře 2003 koupi Škody Holding, aby pár měsíců poté ministerstvo průmyslu zveřejnilo návrh energetické koncepce do roku 2030, který Škodovce doslova nahrál očekávanou masivní obnovou uhelných elektráren po roce 2010.
Na přelomu let 2003–2004 byl pak Appian i kousek od získání kontroly nad největším těžařem uhlí u nás – Severočeskými doly. V soutěži, která mu byla ministerstvem průmyslu ušita doslova na míru a za cenu nižší, než jaká byla čistá hotovost této společnosti, nakonec neuspěl díky aktivitě finančních skupin, které se do připraveného scénáře vlomily, a tendr byl zrušen.
A jako náhodou na přelomu roku 2003 a 2004 odešel z vedení Škody Holding nedávno ovládnuté Appianem do vedení ČEZ mladý manažer Martin Roman, když předtím byl odvolán zkušený bývalý ředitel ČEZ Jaroslav Míl, který neuposlechl vládu a do soutěže o 55% podíl Severočeských dolů celkem logicky přihlásil ČEZ i přes odpor tehdejších vládních politiků a dnešních poslanců. ČEZ totiž vlastnil už v té době v Severočeských dolech 37% podíl, a navíc měl na základě ministerstvem preferované energetické koncepce, platné do roku 2030, do uhelných elektráren zainvestovat počínaje obdobím kolem roku 2010 přes 150 miliard korun.
Vůbec nepochybuji, že časem vyplavou i další informace, které ve svém důsledku ukáží, jak je nebezpečné spojení státu jako vlastníka vůbec nejziskovější obchodní společnosti podnikající na reálném trhu, kontrolované/nekontrolované politiky. A to jsme možná svědky okamžiku, kdy se roztáčí nové mnohamiliardové kolo štěstí – investice do jaderné elektrárny Temelín, proti kterému se zdvihl odpor v zahraničí a který nebudou podporovat ani domácí konkurenti ČEZ.
Autor je analytik společnosti J&T.