Třinecké železárny
Ocelář Chrenek chystá obří nákupy
Mladá fronta Dnes, 06.02.2006
Z první ruky s vlivnými lidmi o jejich byznysu
Praha – Chladná a těžká ocel je poslední tři roky horké zboží, které jde lehce na odbyt. Obor, který byl v polovině devadesátých let v Česku na zavření, dnes vydělává miliardy. Tomáš Chrenek, spolumajitel Třineckých železáren, má proto po deseti letech práce v ocelárnách příjemnou starost: kam s vydělanými penězi? Dvaačtyřicetiletý Tomáš Chrenek nyní přemýšlí a vyjednává o investicích za několik set milionů korun. Mezi pěti vlastníky Třineckých oceláren, které za poslední dva roky i vydělaly přes deset miliard korun, má totiž na starosti „strategii“. „Poslední tři roky jsou neskutečně příjemné,“ vypráví ve své kanceláři v centru Prahy. „V ocelářství je konjunktura a ten, kdo měl zainvestováno, tomu se daří ještě o něco líp. Ani ty dříve nejztrátovější firmy v odvětví už ve ztrátě nejsou,“ říká. Řeč čísel je jednoduchá. Třinečtí oceláři při téměř stejné výrobě měřené v tunách utržili mezi lety 2003 a 2004 o deset miliard korun víc a poprvé se přehoupli přes hranici třiceti miliard korun. Nyní, na vrcholu konjunktury, však nejvíce přemýšlí o tom, jak přežít pokles cen, který během několika let musí přijít. Nápadů má několik: od postupných změn ve výrobě až po koupi nové továrny či „bližší spolupráci s příbuznými výrobci“. „V tomto období se snažíme investovat tak, aby nás deprese, která logicky musí přijít, postihla co nejmíň,“ vysvětluje ocelář. Jedním z prvních velkých kroků, které Třinecké železárny letos udělají, je koupě továrny v zahraničí. V Česku totiž už podle Chrenka není v oboru koho a co kupovat.
„Nyní akvizici v zahraničí finalizujeme. Jde o továrnu, která patří k uznávaným evropským železárenským výrobcům,“ říká Chrenek. Jednání by podle něj mohla skončit do konce prvního čtvrtletí, do té doby nechce uvádět podrobnosti. Nákup specializovaných továren je jednou z cest, jak se může relativně malá ocelárna udržet na trhu, kterým nyní otřásá vlna fúzí. Minulý týden například indický miliardář Lakshmi Mittal, vlastník největších oceláren na světě, začal objíždět evropské politiky, aby mu povolili koupi společnosti Arcelor, dvojky na trhu. „Velké řetězce mají ohromné úspory. Ale to je výroba na objem. Naše cesta je přes vyšší přidanou hodnotu,“ říká Chrenek.
Mohli jsme být extraliga
Železárny proto chce čím dál více směřovat na výrobu pro automobilky a strojírny, i když možné spojení s dalšími hráči v oboru nevylučuje. „Je to klubová diskuse s pár výrobci v rámci Evropy. Nedostali jsme se však do takové fáze jednání, abychom to mohli konkretizovat,“ uvádí ocelář. Do Slezska nyní míří automobilka Hyundai, která by výsledky tamních železáren mohla ještě vylepšit. „Každá automobilka má svůj dlouhodobý okruh dodavatelů. S kým spolupracuje Hyundai, nevím,“ vysvětluje, proč si zatím od nové továrny příliš neslibuje. „My zatím pracujeme dlouhodobě s Volkswagenem, Mercedesem nebo BMW.“
V posledních měsících jeho příruční tašku neopouští sešit s poznámkami o proměně českého ocelářství za posledních šestnáct let. Z nich by měla do konce roku vzniknout jeho docentská práce na Vysoké škole báňské v Ostravě.
„Dotýkám se tam některých nepříjemných věcí, ale je to zcela apolitická práce. Nebude to beletrie,“ směje se Chrenek, který se snaží pracovat maximálně osm hodin denně, nechodit na formální večírky a hrát pravidelně tenis.
„Bude to samozřejmě i o zmařených příležitostech,“ říká Chrenek, který v devadesátých letech bojoval za spojení domácích oceláren do jedné velké skupiny. „Postavení českého hutnictví v Evropě mohlo být mnohem významnější,“ míní.
Na Bělehrad!
Vydělávající ocelárny mu umožňují spřádat plány i na větší soukromé investice. „Mám nyní malou vizi, která mi dříve přišla nereálná,“ vypráví. „Finalizuji nákup podílu v tuzemské energetické distribuční firmě, která se zabývá rozvodem elektřiny a přepravou plynu,“ říká.
Podíl ve firmě kupuje od českého vlastníka, zajímavou součástí investice je projekt na tepelnou elektrárnu v Srbsku.
Asi jedinou investicí, při jejíž zmínce zvedá oči vzhůru a chytá se za srdce, je zdravotnictví.
Jako minoritnímu investorovi v síti regionálních nemocnic Euromednet, která provozuje desítku zařízení na severu Moravy, se mu příliš nelíbí plány na jejich faktické zestátnění. Ve Sněmovně se nyní totiž projednává zákon, který by mohl výrazně omezit přísun peněz ze zdravotního pojištění do nestátních nemocnic. „Nechci komentovat zákony, které jsou ve fázi zrodu. Zákon byl už několikrát měněn a myslím, že z důvodu kolize s ústavním právem se ještě několikrát měnit bude,“ vysvětluje.
Podle něj nemá cenu rozlišovat na státní a soukromé, ale jen na kvalitní a nekvalitní.
„Každý by měl mít možnost volby. Kardinální chybou je, že neexistuje soukromé připojištění. Znám řadu lidí, kteří chtějí mít lepší péči, nejsou spokojeni s tou základní, ale nemají jinou možnost,“ říká Chrenek, který sám chodí k lékaři do „vlastní“ nemocnice v Třinci nebo v Praze na Homolku.
Velké rozšiřování sítě nemocnic neplánuje. „Jsme schopni nabrat ještě některé regionální nemocnice, ale žádný strom neroste do nebe. Dál než na Moravu nemíříme,“ říká. Ročně v nemocnicích skupiny Euromednet ošetří 1,5 milionu pacientů, náklady na jejich ošetření jsou podle Chrenka o pětadvacet procent nižší než ve státních nemocnicích. „Nemocnice jsou pro mě nyní okrajová investice v řádech milionů korun,“ říká. V posledních několika letech má na starosti i ateliéry v Praze na Barrandově, které patří Třineckým železárnám. Původně se jich chtěli oceláři zbavit, v posledních letech však studia slušně vydělávají.
„Je konjunktura, lidé se rádi baví a utrácejí za zábavu. Amerika je okoukaná, jsou tam silné odbory,“ vysvětluje, proč letos začnou na Barrandově stavět největší vyhřívaný a zvukotěsný ateliér v Evropě. O zakázky prý nyní není nouze, natáčení nového dílu Jamese Bonda naplnilo současné ateliéry až do konce června.
Svět filmu mu však příliš k srdci nepřirostl., Já sám s lidmi z umělecké branže moc nekomunikuji, protože tam často na rozdíl od oceli ekonomické zákony nefungují," uzavírá.