Mapování

Zpátky na téma

Zavřít vyhledávání

Andrej Babiš a politici

Miliardář Babiš prská jako Pepa z hospody

idnes.cz, 20. 9. 2011, Autor: Martin Komárek – nyní společně s A. Babišem lídr politické strany ANO 2011

Česko-slovenský podnikatel a miliardář Andrej Babiš se svými výroky nevybíravě pustil do korupce v Česku. Prý se tu krade po miliardách. Začalo to v roce 2006. Mohou za to prý Topolánek, Bém, Dalík, Řebíček, Roman, a pustil se i do prezidenta. Sám Babiš má ale ruce minimálně stejně špinavé.

Jeden z našich „nových Čechů“, miliardář Andrej Babiš, tvrdí, že Česko připomíná Palermo. Když promluví miliardář, jsou lidé zvyklí poslouchat víc, než když jim totéž říká v hospodě Na Růžku Pepa Tvaroh. V tomto případě by neměli. A to nejméně ze tří důvodů.

První důvod: Kdybyste totiž mluvili s některým člověkem, které jmenuje Babiš, dozvěděli byste se totéž o něm. Dozvěděli byste se, že největší „obchody“ s podnikateli uzavíral ve zlatých starých časech politicky poněkud naivní, ale jinak zdatný Stanislav Gross. A co by vám řekli, kdybyste se zeptali, kdo stál za jeho kartelem podnikatelů a politiků?

Nemusíte hádat dvakrát. Prý Andrej Babiš.

Je tedy možné, že jestliže Babiš nyní haní představitele pravice, chce pomoci svým ochranitelům a zároveň chráněncům ze sociální demokracie. A doslechli byste se i jinou věc. Pan miliardář je tak nabroušený proto, že pravostředá vláda mu pokazila miliardový kšeftíček s jednou plodinou.

A tak teď prská. Nevíme, zda je pravda to, co bychom se doslechli o Babišovi – stejně tak jako nevíme, zda je pravda to, co Babiš říká o Dalíkovi a spol.

Neříká totiž nic jiného než to, co Pepa Tvaroh u piva. Nepodložené zvěsti, že ten a onen kasíruje tolik a tolik od toho a toho. Pepa Tvaroh by ale do svého seznamu zahrnul i Babiše a jeho podnikatelské souputníky, co raději, jak se říká mezi VIP, vytvářejí obchodní příležitosti spíše se sociálními demokraty než s ODS a s TOP 09.

Babišova výpověď, kromě toho, že ukazuje stav jeho miliardářské mysli, je bezcenná právě i z tohoto druhého důvodu. Hospodský žvanil má málo možností se přesvědčit o stavu korupce. Čte noviny a možná dal nějakou obálku doktorovi, když chtěl rychleji endoprotézu, a úředníkovi, když chtěl zapsat do katastru pozemek. Možná ani to ne. Ví jen to, co se říká.

Vlivný člověk, který dokonale zná byznys i politiku, jakým Babiš pravděpodobně je, by se neměl omezit na tlachy a morální rozhořčení. V rozhovoru pro Hospodářské noviny říká: „Lidi, kteří by o tom chtěli mluvit, se bojí, že budou označeni za blázny. Že místo podstaty věci se budou prošetřovat cesty, jak se ke svým informacím dostali. Že jim někdo bude dělat problémy.“

To mají být slova sebevědomého obchodníka?

Navíc to není pravda: novináři o korupci otevřeně a beze strachu píší. Tento list upozornil už na několik okatých případů a policistům doslova přinesl informace na talíři.

Třetí důvod, proč Babišovi nedůvěřovat, je logický rozpor. Náš bohatec vlastně říká: Bez korupce se tu nedá uzavřít takřka žádný obchod. Sám však uzavírá obchody za stamiliony. Je on taková výjimka, nebo taky občas dá těm, co rádi berou – tedy, jak říká, politikům, soudcům a policii?

Tím, že zpochybňuji věrohodnost Andreje Babiše, nechci však zcela zpochybnit to, co říká. Ano, korupce a klientelismus jsou mezi velkopodnikateli a politiky na všech úrovních faktem. Potvrzují to nezávislé, sice „anonymní“, ale věrohodné výpovědi, s nimiž jsem se setkal i já. Není jasné, zda jsou někteří policisté, někteří státní zástupci a někteří soudci uplacení, nebo málo schopní.

Je však zřejmé, že mnohé případy zavánějící pro veřejnost očividnou korupcí tyto orgány nevyřešily. Patří k nim i případ Babišova údajného spojence Grosse.

Není však pravdou, že se úplatkářství rozrostlo po roce 2006. Tato fráze patří k politickému arzenálu kritiků pravice. Korupce je tu od devadesátých let. Hodně velká, i když asi ne taková, jak tlachalové říkají. Babiš patří k lidem, kteří by s tím mohli něco dělat, kdyby jim, parafrázujme Havlíčka Borovského, jejich rozhořčení „ráčilo z úst konečně vjeti do rukou“.

×

O projektu

Projekt Mapování si klade za cíl popsat uplynulých více než dvacet let v České republice. Jde především o vztahy a souvislosti mezi velkou politikou a velkým byznysem.

Podívejte se do počátků zrodu naší novodobé historie, kdy docházelo nejen k redistribuci velkého majetku, ale také k redistribuci moci a vlivu. Příběhy z minulých dvou desetiletí nás ovlivňují významným způsobem i v současnosti. V té době se utvářely vztahové sítě, které jsou stále aktivní. Chceme-li odpovědně přemýšlet o budoucnosti, pak je důležité znát naši minulost, a to i tu nedávnou.

Čtenářům a uživatelům webu předkládáme obecnou analýzu z veřejných otevřených zdrojů. Není to hodnocení minulosti, nýbrž zpráva o minulosti. Nejsme ani vyšetřovatelé, ani soudci, abychom někoho soudili a nejsme ani kněží, abychom někomu dávali rozhřešení. Předkládáme veřejnosti pouze koncentrovaný faktografický soubor velkých českých příběhů uplynulých dvou dekád.

Mapování pro vás připravuje Petr Havlík s týmem autorů za podpory Karla Janečka.

Zavřít