Mapování

Zpátky na téma

Zavřít vyhledávání

Akvizice České pojišťovny

Rok 1999

Dne 6. 1. 1999 se začala vláda zabývat již výše zmíněnou kontrolou Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), která naznačovala zneužívání povinného ručení Českou pojišťovnou. Za to Českou pojišťovnu velmi ostře kritizoval tehdejší předseda vlády Miloš Zeman, který prohlásil, že nechají znovu prověřit, zda Kočárníkem poskytnutá garance nedává podklad pro jeho trestní stíhání.

Dne 9. 1. 1999 prohlásil Kočárník, že zvažuje podání žaloby na Zemana, protože ten svými výroky hrubým způsobem poškozuje jak Českou pojišťovnu, tak i jeho. Zeman však i přesto na svém výroku trval.

V lednu 1999 se také policie zajímala o Kočárníka v souvislosti s poskytnutím státní dotace Třineckým železárnám a sponzorských darů od jejich managementu pro ODS.

V březnu 1999 se objevila informace, že Česká pojišťovna vytvořila podle neauditovaných výsledků v roce 1998 po zdanění zisk 717 milionů korun. Tento zisk byl největší od roku 1992, kdy se Česká pojišťovna změnila v akciovou společnost. Dále byla veřejnost informována, že si Česká pojišťovna i v tomto roce udržela své téměř 60% postavení na pojišťovacím trhu. (Tato účetní uzávěrka však vyvolávala u minoritního akcionáře Milana Černocha dojem, že je auditorskou firmou KPMG uměle upravena takovým způsobem, aby pojišťovna mohla vykázat zisk. Toto podezření u něj vzbudila skutečnost, že se nikde ve výroční zprávě neobjevila odpovídající výše opravných položek vůči rizikovým investicím. V tomto případě to podle něj mělo být 6,5 miliardy korun, které by odpovídaly celkové ztrátě České pojišťovny ve zkrachovalé Pra­gobance.)

Dne 16. března 1999 se sešel Kočárník se Zemanem, aby mu vysvětlil, že má nepřesné informace o jeho činnosti na Ministerstvu financí a o hospodaření České pojišťovny. Zeman mu měl na schůzce přislíbit, že z jeho informací bude dále vycházet, a Kočárník po skončení schůzky prohlásil, že na Zemana trestní oznámení nepodá a že neuvažuje ani o podání žaloby k občanskoprávnímu soudu. Domníváme se, že k tomuto setkání nejspíše došlo na základě zlepšení vztahu mezi ODS a ČSSD, jež zajistila tehdy platná opoziční smlouva. Je také pravděpodobné, že schůzku nejspíše dohodl někdo, kdo měl na oba tyto muže značný vliv a zájem, aby se negativní informace kolem České pojišťovny neprezentovaly na vládní úrovni. Z logiky věci vyplývá, že by to mohl být Václav Klaus.

Dne 22. března 1999 rozhodla vláda o zrušení prověrky postupu České pojišťovny při poskytování povinného ručení. Prošetřování začalo na základě nálezu NKÚ. Oficiálně šetření Ministerstva financí skončilo, protože při své prověrce neshledalo žádné poznatky, které by nasvědčovaly spáchání trestného činu ze strany České pojišťovny.

Ke dni 1. 4. 1999 bylo oznámeno, že Penzijní fond České pojišťovny dosáhl za rok rekordního zisku ve výši 175 milionů Kč.

Dne 10. 5. 1999 oznámila Česká pojišťovna svůj zájem o odkoupení státního podílu v České spořitelně.

Dne 3. 6. 1999 bylo opětovně ze strany IPB oznámeno, že ztratila zájem o své pojišťovací ústavy. Proto hodlá spojit Českou pojišťovnuIPB pojišťovnou. Dále banka uvedla, že uvažuje o případném začlenění České pojišťovny do skupiny IPB a že se chystá odkoupit státní podíl v České pojišťovně.

Dne 3. 6. 1999 byl schválen zákon o pojišťování vozidel, na základě něhož také padl monopol České pojišťovny na povinné ručení.

Dne 12. 6. 1999 probíhal soudní proces s osobami obviněnými v souvislosti s pádem Kreditní banky Plzeň. Vyšetřovatel případu si v této souvislosti stěžoval, že aby mohly být obviněným prokázány podvodné úmysly, potřebují získat informace a znalecké posudky od bank, které v této souvislosti přišly o peníze. Zatím však nedostali žádné informace od České pojišťovny ani Investiční a poštovní banky.

Dne 18. 6. 1999 bylo potvrzeno, že ke spojení IPBČeskou pojišťovnou asi nedojde. Od tohoto záměru je pravděpodobně odradila nechuť vlády prodat svůj 30% podíl v České pojišťovně.

Dne 22. 6. 1999 rozhodla valná hromada PPF investičního holdingu o snížení základního jmění poklesem nominální hodnoty všech akcií z 1000 Kč na 100 Kč na novou hodnotu 353 milionů korun. Takto získaná částka 3,18 miliardy korun bude částečně použita na úhradu kumulované ztráty z minulých let a částečně na plnění vůči akcionářům. Společnost měla také v úmyslu se i nadále profilovat jako strategický investor České pojišťovny, která v té době tvořila 75 % majetku holdingu.

Dne 24. 6. 1999 získala Česká pojišťovna jako první pojišťovací ústav ve střední a východní Evropě ratingové hodnocení od agentury Duff & Phelps A-.

Dne 29. 6. 1999 bylo oznámeno, že IPB a PPF získaly v České pojišťovně majoritní podíl 51,2 %. K této skupině jednající ve svůj prospěch se totiž připojila i společnost Integra, ve které dosáhla plné kontroly IPB Group. V této souvislosti se opět mezi hlavními akcionáři začalo jednat o vytvoření holdingu, který by zahrnoval IPB a Českou pojišťovnu. Přitom IPB již v minulosti Integru, držící v pojišťovně 4 %, vlastnila, ale následně ji prodala. V této souvislosti se také hovořilo o zájmu IPB na odkoupení státního podílu v České pojišťovně, a také o možnosti odkoupení podílu, který je v držení PPF. Myslíme si, že není bez zajímavosti, že skupina PPF se v podstatě k ničemu nevyjadřovala. Po tomto kroku oznámily oba subjekty, že jednají ve shodě, a nabídly minoritním akcionářům povinný odkup. Jak stát, tak i KB však tuto možnost odmítly pro nízkou cenu.

Dne 2. 7. 1999 vrátil Senát Poslanecké sněmovně návrh zákona o pojišťovnictví, na základě kterého měla Česká pojišťovna přijít o monopol na povinné ručení za provoz vozidel.

Dne 14. 7. 1999 Sněmovna konečně schválila návrh zákona o pojišťovnictví, a tím pádem monopol České pojišťovny na povinné ručení skončil ke dni 1. 1. 2000.

Na začátku září 1999 začala probíhat kontrola Bankovního dohledu ČNB v Investiční a poštovní bance.

Dne 23. 9. 1999 oznámila společnost Nomura, že prodá IPB strategickému zájemci. Prodej chtěla přitom realizovat dvěma způsoby. Buďto se Nomuře podaří odkoupit od státu jeho podíl v České pojišťovně, a tím i spojit Českou pojišťovnu a IPB pod jeden holding, který potom nabídne k prodeji, anebo by chtěla postupně rozprodávat stávající holding IPB. Je zajímavé, že skupina PPF žádným způsobem záměr Nomury s IPB a Českou pojišťovnou nekomentovala. Podle toho, že toto prohlášení přišlo bezprostředně po započetí hloubkové kontroly IPB Bankovním dohledem, se dá předpokládat, že to byla pouze reakce na skutečnosti, ke kterým se měl Bankovní dohled propracovat. Zajímavé je také to, že se Nomura najednou začala chovat jako majoritní akcionář IPB, i když podle našich informací jím nikdy nebyla. Nevíme sice přesně, jak se změnily majetkové poměry v této společnosti, ale pokud je nám známo, stát prodal Nomuře pouze 30% podíl IPB. Dalších 46 % akcií bylo v držení nizozemské společnosti Saluka Investments, ke kterým však také vykonávala akcionářská práva Nomura, ale až od konce tohoto roku, protože předtím tam měla pouze 7,8 %. Dalších 15 % spravuje Bankovní holding IPB a 7 % investiční fond RIF.

Dne 5. 10. 1999 Česká pojišťovna oznámila, že hodlá půjčit společnosti PPF Capital Management, která majetkově ovládá společnosti Home Credit a ČP Leasing, dvě miliardy korun. Přitom však tato společnost měla základní jmění pouze ve výši 136 milionů korun. Česká pojišťovna jí hodlala půjčit ze svých technických rezerv, které v té době dosahovaly částky 80 miliard korun. Protože však ústav nesmí tyto peníze investovat formou privátní půjčky, přesunul je prostřednictvím veřejného trhu.

Ve stejný den také Česká pojišťovna oznámila svůj záměr koupit tehdy první internetový finanční ústav, Expandia banku.

Na začátku prosince oznámila vláda ČR svůj zámysl prodat státní podíl v České pojišťovně strategickému partnerovi. Zájem okamžitě projevily německá pojišťovna Allianz, italská GeneraliIPB. Zástupci IPB také několik dní po oficiálním zveřejnění zámyslu vlády byli jednat s premiérem Zemanem a ministrem financí Mertlíkem.

Vyhodnocení roku 1999

Nejvýznamnější událostí tohoto roku bylo jistě přijetí zákona o pojišťovnictví, které ukončilo monopol České pojišťovny na povinné ručení. Dále se uskutečnily další majetkové převody mezi akcionáři České pojišťovny, je ale třeba konstatovat, že tyto převody byly velmi nepřehledné a v každé dostupné informaci uváděné trochu jinak. Proto jsme nebyli schopni je v roce 1999 přesně sledovat. Přesto se však domníváme, že tyto dvě skupiny musely dosáhnout většího než 50% podílu dříve, než jej oficiálně oznámily, ale z nějakých nám neznámých důvodů jej nechtěly přiznat. Dále je přitom ale možné sledovat neustále se opakující snahy obou skupin o odkup státního podílu v České pojišťovně a jistou vzrůstající nervozitu na straně IPB, která je možná již jistou předzvěstí jejího následného krachu.

×

O projektu

Projekt Mapování si klade za cíl popsat uplynulých více než dvacet let v České republice. Jde především o vztahy a souvislosti mezi velkou politikou a velkým byznysem.

Podívejte se do počátků zrodu naší novodobé historie, kdy docházelo nejen k redistribuci velkého majetku, ale také k redistribuci moci a vlivu. Příběhy z minulých dvou desetiletí nás ovlivňují významným způsobem i v současnosti. V té době se utvářely vztahové sítě, které jsou stále aktivní. Chceme-li odpovědně přemýšlet o budoucnosti, pak je důležité znát naši minulost, a to i tu nedávnou.

Čtenářům a uživatelům webu předkládáme obecnou analýzu z veřejných otevřených zdrojů. Není to hodnocení minulosti, nýbrž zpráva o minulosti. Nejsme ani vyšetřovatelé, ani soudci, abychom někoho soudili a nejsme ani kněží, abychom někomu dávali rozhřešení. Předkládáme veřejnosti pouze koncentrovaný faktografický soubor velkých českých příběhů uplynulých dvou dekád.

Mapování pro vás připravuje Petr Havlík s týmem autorů za podpory Karla Janečka.

Zavřít