Rok 1997

Dne 10. 1. 1997 prohlásil premiér Klaus, že ministr financí Kočárník má navrhnout, jak změnit investiční fondy na otevřené podílové. Jako první vyhlásilo tento záměr v minulém roce 1996 představenstvo investičního fondu KIS České pojišťovny. Pro držitele akcií a podílových listů fondů by měla přeměna výhodu v tom, že u otevřených fondů jejich správcům podle zákona vzniká povinnost zpětného odkupu podílů za hodnotu čistého obchodního jmění. Ta je zpravidla mnohem vyšší než tržní ceny, za něž se podíly a akcie fondů prodávají na veřejných trzích. Tato povinnost by změnou zákona měla být odstraněna.

Dne 16. 1. 1996 byl schválen mimořádnou valnou hromadou postup likvidace a likvidační plán Kreditní banky Plzeň, do něhož byla zahrnuta bilance likvidované banky ke dni vstupu do likvidace, tj. ke 30. září 1996.

Dne 17. 1. 1996 bylo učiněno prohlášení správce konkurzní podstaty v České bance Josefem Karlíkem, který prohlásil za velmi nepravděpodobné, že by byly uspokojeny třeba i minimální pohledávky jejích věřitelů. Mezi věřitele patřila s pohledávkou 199 milionů i Česká pojišťovna. Dalšími věřiteli, jejichž pohledávka přesáhla 10 milionů, byly i Agrobanka a Kreditní banka Plzeň.

Dne 4. 2. 1997 byla zveřejněna informace, která možná nasvědčuje tomu, jaký je původ peněz, jimiž disponuje společnost PPF: V polovině roku 1995 měla tato skupina hrát klíčovou úlohu v záhadném obchodu s akciemi ruského plynárenského podniku Gazprom, společně s pražskou investiční společností Europa Capital Management (ECM), jejímž údajným majitelem je Karl Heinz Hauptman. Transakce byla vypátrána a zveřejněna ruským listem Izvestija, který uvedl, že právě tato společnost se za nejasných okolností zmocnila akcií Gazpromu za dvacetinu jejich ceny. Vše se mělo odehrát v době, kdy bylo s těmito akciemi zakázáno mimo hranice Ruska obchodovat a prodávat je cizincům. Společnost ECM při získání akcií Gazpromu měla využít pobočku investiční firmy Petr Veliký. Ta měla původně získat 800 milionů akcií Gazpromu, z nichž posléze 600 milionů vrátila, takže jí zůstalo 200 milionů akcií, které jsou zaregistrovány jako náležející cizincům. Pod názvem Asociace fondů Petra Velikého působí v Rusku fondy, které patří do skupiny investiční společnosti PPF.

Dne 5. 2. 1997 bylo parlamentní vyšetřovací komisí konstatováno, že před vstupem České pojišťovny do Kreditní banky Plzeň bylo registrováno pouze 13 % problémových úvěrů. Komise taktéž konstatovala, že řízení Kreditní banky Plzeň bylo ze strany České pojišťovny velmi problematické. Na tom se hlavně podílel náměstek generálního ředitele České pojišťovny JUDr. Vlastimila Uzla, ing. Jiří Novotný, který zároveň zastával funkce v představenstvech Plzeňské banky a Pragobanky.

Dne 7. 3. 1997 po výslechu Pavla Tykače prohlásil člen parlamentní vyšetřovací komise Jaromír Schling, že Motoinvest odpovědnost za pád Kreditní banky Plzeň nenese. Podle něj má na krachu hlavní podíl bankovní dohled ČNB.

Dne 13. 3. 1997 skončila činnost parlamentní vyšetřovací komise. Výsledkem bylo konstatování, že managament banky se obohacoval a majoritní akcionář, kterým byla Česká pojišťovna, neměl snadný přístup k informacím o bankovních transakcích. Tedy že v podstatě nenese žádnou odpovědnost. Likvidátor Kreditní banky Plzeň Josef Lanc došel k závěru, že Motoinvest nedluží této bance ani korunu, naopak u ní má pohledávku ve výši 40 milionů korun.

Dne 21. 3. 1997 byla zveřejněna roční uzávěrka České pojišťovny za rok 1996. Při započtení rizikových investic z let 1992 až 1996 dosáhla celková ztráta –5,3 miliardy korun. Bez započtení těchto investic ale dosáhla zisku 2,7 miliardy Kč.

Dne 30. 4. 1997 vstoupila Pragobanka do stabilizačního programu ČNB.

V květnu téhož roku musel opět tehdejší ministr financí Kočárník čelit velmi silnému tlaku na své odstoupení. Vedle jeho stabilních kritiků, jakým byl například Miloš Zeman, se proti němu postavili i noví oponenti ze stran tehdejší vládní koalice. Od lidovců to byl Josef Lux a za ODA proti němu velmi razantně vystupoval poslanec Ivan Mašek.

Dne 13. 5. 1997 byla zveřejněna závěrečná zpráva parlamentní vyšetřovací komise Kreditní banky Plzeň. Bylo konstatováno, že přímou odpovědnost za vznik příčin krachu má její managament a statutární orgány z let 1991 až 1993. Primárními příčinami krachu byly především v té době poskytnuté úvěry ve výši 7 miliard korun, z nichž vzniklo asi 6,2 miliardy korun ztráty. Po vstupu České pojišťovny se situace začala zlepšovat, ale bohužel se ztrátu nepodařilo plně odstranit. Proto v roce 1996 byly pod tlakem nedostatku likvidity uzavřeny nevýhodné obchody s firmou Alpha Broker ze skupiny České pojišťovny, jíž byly odprodány obligace a státní dluhopisy. Při spolupráci se skupinou Motoinvest nedošlo k žádným ztrátám, naopak z ní byl realizován zisk. Poslanci se dále shodli i na tom, že pád banky ovlivnilo i nedostatečné fungování bankovního dohledu ČNB.

Domníváme se, že by nebylo možno dojít k takovým závěrům, pokud by se tunelování nedělo pod dohledem vládnoucích špiček a pokud by nebylo pravdou to, že společnost ECM a PPF spolu úzce spolupracovaly. Pro úplnost dodáváme, že majitel ECM Karl Heinz Hauptman byl významným sponzorem ČSSD. Podle nás tato zpráva jasně potvrzuje pravdivost našich závěrů prezentovaných ve vyhodnocení roku 1996.

Dne 24. 5. 1997 podlehl tlaku jak z opozičních, tak i z koaličních stran ing. Ivan Kočárník a odstoupil z funkce ministra financí.

Dne 26. 5. 1997 Ministerstvo financí uznalo dopisem svou odpovědnost za deficit České pojišťovny na pojistném za povinné ručení.

Dne 29. 5. 1997 odsouhlasili akcionáři Pragobanky navýšení jejího základního jmění o jednu miliardu korun.

Dne 2. 6. 1997 na uprázdněné místo ministra financí nastoupil Ivan Pilip.

Dne 16. 6. 1997 byly zveřejněny informace, které byly v přímém rozporu se závěry vyšetřovací parlamentní komise. Tyto informace pocházely ze strany policie, která v té době již rok prováděla šetření finančních machinací v Kreditní bance Plzeň. Policisté konstatovali, že jsou zklamáni závěry vyšetřovací komise, uvádějícími, že odpovědnost za krach nese management z let 1991 až 1993, protože jejich vyšetřování svědčí o úplně jiných souvislostech. V rozporu s tvrzením komise se vyšetřovatelé domnívají, že Motoinvest svou činností banku poškodil, a dokumentují to i obviněním tří osob z této skupiny za nadhodnocené znalecké posudky. Další rozpor viděli policisté v tom, že se zpráva nevěnovala odpovědnosti Fondu národního majetku (FNM), který byl v té době majoritním akcionářem České pojišťovny, jež většinově ovládala Kreditní banku Plzeň. Toto opomenutí dokumentují tím, že stíhají tehdejšího náměstka generálního ředitele České pojišťovny ing. Novotného. Největší otazníky však zůstaly nad vysokými částkami vybranými z banky těsně před vyhlášením nucené správy a nad rozdíly v údajích o ztrátě, uváděných různými auditorskými společnostmi.

Dne 18. 6. 1997 prohlásilo Ministerstvo financí, že je ochotno hradit za Českou pojišťovnu závazky vyplývající z povinného ručení, s ohledem na současnou situaci České pojišťovny v tvorbě technických rezerv pro zákonné pojištění odpovědnosti za provoz motorových vozidel. V této souvislosti se také hovořilo o potřebě zvýšit platby za povinné ručení. Toto prohlášení bylo učiněno již za ministra financí Ivana Pilipa a zřejmě potvrzuje pravdivost tvrzení podnikatele a jednoho ze zakladatelů PPF Vinklera. (Viz další text.)

Dne 24. 6. 1997 byl exministr financí Ivan Kočárník na valné hromadě České pojišťovny zvolen na návrh FNM za člena představenstva České pojišťovny. Na této valné hromadě byly také nastíněny další plány rozvoje České pojišťovny a její zamýšlená expanze na ruský trh. Valná hromada potvrdila ztrátu za rok 1996 ve výši 5,2 miliardy korun. Tato ztráta byla pochopitelně auditována společností KPMG. Za svůj vstup do České pojišťovny byl Kočárník opět podroben velmi silné kritice ze všech politických stran. Jediný, kdo se ho zastal, byl premiér Klaus, který prohlásil, že ODS je proti tomu, aby se exministrům zkracovaly požitky po jejich odstoupení.

Dne 30. 6. 1997 i přes silnou vlnu kritiky byl Ivan Kočárník zvolen předsedou představenstva České pojišťovny. V tisku i na půdě Poslanecké sněmovny byl opakovaně podezírán, že je jejím podílníkem, ten však všechny tyto informace popíral. K tomu je možno pouze poznamenat, že skupina PPF vždy velmi přísně dbala na zachování své neposkvrněné pověsti. Najednou se však rozhodla na tento pracně budovaný mediální obraz rezignovat a nechat se velmi ostře kritizovat za zvolení Kočárníka předsedou představenstva. Toto zvolení Kočárníka totiž pověsti PPF způsobilo nepěknou skvrnu, která mohla skupině přivodit velké nepříjemnosti v její snaze o odkup státního podílu České pojišťovny. Ten byl v té době v držení FNM. Proto by se z logiky věci měla společnost chovat jinak a neměla by teno post tak kontroverzní politické osobnosti nikdy nabídnout. Pakliže tak učinila, jen to potvrzuje naši teorii, že si Kočárník šel do pojišťovny „hlídat svůj vlastní majetek“.

Dne 2. 7. 1997 ohlásila Pragobanka ztrátu ve výši 2,3 miliardy korun.

Dne 3. 7. 1997 přišli poslanci ČSSD s návrhem, aby na postu předsedy rozpočtového výboru Parlamentu vystřídal Ivan Kočárník jejich bývalého stranického kolegu Jozefa Wagnera, Kočárník však tuto možnost odmítl.

Ve stejný den rozhodlo představenstvo České pojišťovny o likvidaci své makléřské společnosti Alpha Broker, protože podle jejich názoru společnost ztratila důvěru trhu a její ztráty jsou větší než její základní jmění. Tato společnost byla totiž zapletena do podvodných obchodů s akciemi Gramofonových závodů, které byly ve fondech Agrobanky. Na podvodech měl také účast kontroverzní Radek Peleška.

Dne 7. 7. 1997 se v Poslanecké sněmovně projednávala novela zákona o dani z příjmu. Kočárník se snažil prosadit snížení daní a zvýšení odpočitatelných položek. Za své jednání si vysloužil velmi ostrou kritiku i ze strany tehdejší vládní koalice, které jej obviňovala z neetického chování ve prospěch České pojišťovny.

O dva dny později však kolem Kočárníka vypukl daleko větší skandál, který později vyústil až v hlasování Sněmovny o jeho vydání k trestnímu stíhání. V podstatě se jednalo o to, že těsně předtím, než opustil křeslo ministra financí, dostala Česká pojišťovna garanci, že za ni stát zaplatí část ztrát ze zákonného pojištění motorových vozidel. Na základě toho zaúčtovala Česká pojišťovna pohledávku vůči ministerstvu ve výši 2,693 miliardy korun. Tato částka měla představovat odhad sumy, jež České pojišťovně chybí, aby mohla v budoucnu odškodnit motoristy, kteří u ní mají sjednané povinné ručení. Nový ministr financí Pilip doporučil vládě schválení této částky.

Dne 18. 7. 1997 bylo rozhodnuto, že se Pragobanka v rámci stabilizačního programu ČNB stane servisní bankou České pojišťovny a že bude nabízet klientům její produkty. Naopak Česká pojišťovna měla zčásti poskytovat podobné služby Pragobance.

Dne 22. 7. 1997 byla zveřejněna výroční zpráva PPF za rok 1996, ze které vyplynulo, že na konci tohoto roku představovaly držené akcie České pojišťovny 60 % majetku investičního holdingu PPF.

Dne 29. 7. 1997 oznámili zástupci společnosti Motoinvest, že hodlají prodat všechny své majetkové podíly v podnicích a na podzim tohoto roku i úplně skončit s podnikáním. Je těžké se smířit s myšlenkou, že by tak mladí ambiciózní lidé přestali podnikat a byli ochotni se vzdát všeho vlivu, který si ve společnosti vytvořili. Daleko logičtější vysvětlení by pro nás bylo, že již splnili svou historickou úlohu, že jejich „řídící orgány“ v pozadí prostřednictvím Kočárníka převzaly správu nad svým majetkem, a tito muži se měli stáhnout do pozadí.

Dne 1. 8. 1997 odešel z funkce i bývalý Kočárníkův náměstek Jan Klak, který byl podepsaný pod závazkem Ministerstva financí vůči České pojišťovně. Podobně jako jeho bývalý šéf, i on si bez problémů našel místo v bankovnictví.

Dne 20. 8. 1997 se objevila informace, že do fotbalového klubu Slavie, kterou ovládala skupina PPF, má vstoupit britská společnost ENIC.

Ke dni 25. 8. 1997 zaujímala Česká pojišťovna v českém obchodu s pojištěním stále dominantní postavení s tržním podílem ve výši 66,43 %.

Dne 1. 9. 1997 neschválili akcionáři Kreditní banky Plzeň na valné hromadě zprávu likvidátora ani likvidačního projektu banky. Hlavní akcionář banky – společnost Alpha Broker, která patřila České pojišťovně a která byla od 3. 7. 1997 také v likvidaci – se postavil proti novým stanovám banky, ale podpořil schválení loňské uzávěrky. K této nedohodě došlo pravděpodobně z toho důvodu, že v té době nebylo ještě stále uspokojeno 10 600 jejich bývalých klientů. To, že Česká pojišťovna převedla svůj majoritní podíl v Kreditní bance Plzeň na svou dceřinou společnost, kterou také poslala do likvidace, mohlo podle našeho názoru znamenat pouze to, že se snažila vyhnout svým závazkům vůči klientům Kreditní banky Plzeň.

Dne 19. 9. 1997 se uskutečnila mimořádná valná hromada Pragobanky, která schválila její program stabilizace a navýšení základního jmění o jednu miliardu korun. Ztráta banky přitom byla pouze za první pololetí 493 milionů Kč.

Dne 26. 9. 1997 bylo ČNB a Ministerstvem financí zahájeno správní řízení na odebrání licence Pragobance. Důvodem zahájení správního řízení byla skutečnost, že Česká pojišťovna, přestože deklarovala navýšení základního jmění, ve skutečnosti deklarovanou částku neupsala.

Dne 29. 9. 1997 však bylo na základě intenzivního jednání mezi ČNB a Českou pojišťovnou správní řízení přerušeno a mezi oběma subjekty byla podepsána smlouva o konsolidaci Pragobanky.

Dne 3. 10. 1997 oznámila IPB, že posílila svůj podíl na základním jmění České pojišťovny na více než 17 %, poté co IPB odkoupila akcie České pojišťovny, které doposud vlastnila dceřiná společnost IPB Domeana. Ještě před tímto navýšením přitom koupila IPB další necelá 4 % akcií z emise České pojišťovny od skupiny akcionářů, kteří si nepřáli být jmenováni. Na základě těchto nákupů vzrostl v té době celkový podíl IPB v České pojišťovně na 24,72 %. Banka opětovně přiznala, že je ochotna celý svůj podíl odprodat. (Je velmi těžké sledovat majetkové podíly IPB v České pojišťovně, protože jí zveřejňované údaje jsou velmi zmatečné a vzájemně si odporující, takže nejsme schopni věrohodně doložit, že celá tato informace je pravdivá.)

Dne 9. 10. 1997 se objevily první zprávy o tom, že povinné ručení za motorová vozidla bude v roce 1998 opět výrazně zdraženo. U některých objemových tříd se mělo jednat až o 100% nárůst cen. Pikantní na tomto zdražení bylo to, že návrh na zvýšení povinného ručení předložilo oficiálně Ministerstvo financí. Dále se také tvrdilo, že pokud by došlo k uvolnění cenové regulace a na tento uzavřený trh by mohly vstupovat i další pojišťovny, došlo by k velice razantnímu navýšení cen povinného ručení, a proto bude potřeba v rámci udržení sociálního smíru toto otevření trhu pozdržet oproti plánovanému datu 1. 1. 1998 o jeden rok. Zahraniční pojišťovny však tvrdily, že na český trh přišly hlavně z důvodu slibované možnosti podílet se i na sjednávání pojistek za povinné ručení. V kontextu výše popsaného se domníváme, že nešlo jen o neschopnost formulovat zákon, či starost o sociální smír.

Dne 11. 10. 1997 navýšila Česká pojišťovna jako hlavní akcionář Pragobanky její základní jmění o dvě miliardy ko­run.

Dne 18. 10. 1997 bylo Ministerstvem financí oficiálně oznámeno, že povinné ručení vozidel bude zdraženo v průměru o 60 %. Také se potvrdilo, že monopol České pojišťovny na povinné ručení bude zachován až do konce roku 1998.

Dne 26. 10. 1997 po navýšení základního jmění na 3,3 miliardy korun bylo zastaveno správní řízení proti Pragobance.

Dne 17. 11. 1997 byl předseda představenstva České pojišťovny a poslanec za ODS ing. Ivan Kočárník opět vystaven ostré kritice, poté co se pokoušel při projednávání zákona o kapitálovém trhu lobbovat za to, aby Komise pro cenné papíry nemohla dohlížet na investování pojišťoven.

Dne 29. 10. 1997 se o Kočárníkovi opět hovořilo, tentokráte však v souvislosti s nelegálním financováním ODS. Měl to totiž být právě on, který se za pomoci mediálního odborníka Michala Kuzmiaka pokoušel zaretušovat pravou totožnost osoby stojící za jmény smyšlených sponzorů Lajose Bácse a Rádjiva M. Sinhy.

Dne 5. 12. 1997 prodala IPB svůj podíl v České pojišťovně, takže jí z původních 19,52 % zbylo pouze 5,64 %. V této souvislosti se proslýchalo, že převod akcií proběhl jen na oko a že si IPB své akcie ponechala.

Těsně před koncem roku se ještě objevilo prohlášení generálního ředitele České pojišťovny, že její hospodaření bylo ziskové. My k tomu dodáváme, jak by ne, když to byla podmínka pro odkup 14 % jejích akcií, které měla v držení ČSOB.

Vyhodnocení za rok 1997

Pokud bychom rok 1996 nazvali rokem získáváni vlivu České pojišťovny, pak je rok 1997 jistě rokem jeho upevnění, celkové stabilizace a zametání stop. Za nejzávažnější událost tohoto roku přitom považujeme odstoupení ing. Ivana Kočárníka z postu ministra financí a jeho transformaci na předsedu představenstva České pojišťovny, která vyvolala velmi negativní mediální polemiku, jež se týkala jak PPF, tak i ODS. Domníváme se, že ani jedna skupina by nic takového neriskovala, pokud by se ve skutečnosti nejednalo o převzetí kontroly nad vlastním majetkem.

• ← Předchozí kapitola
• Následující kapitola →