Ze života Karla Komárka
Komárek senior: Máme se synem úplně jiné názory
3. června 2010, MF Dnes
Jedna z nejbohatších rodin v zemi, Komárkovi, se po 15 letech podnikání rozdělila. „Nechtěl jsem přikrášlovat realitu, ani jsem nechtěl jenom dělat peníze,“ popsal důvody k rozchodu se synem a se skupinou KKCG Karel Komárek starší. Rozhovor pro MF DNES je podle něj první a možná i poslední, který médiím poskytuje.
Jak by měla vypadat skupina Bonatrans, budete ji udržovat, nebo chcete rozjet další investice a vytvořit něco velkého?
Když vám někdo řekne, že si drží stabilní pozici, tak jenom nechce říct, že klesá. Když neporostete vy, poroste konkurence. Takže my budeme investovat a věřím, že se nám bude dařit.
Myslíte investice uvnitř skupiny, nebo chcete nakupovat u nás a v zahraničí?
Nic nevylučuji, ale nechtěl bych nakupovat další a další firmy, protože pak narazíte na problém, že to nejste schopen uřídit. Myslím, že je lepší mít méně firem a ty rozvíjet.
Váš bratr František měl léta na starosti investice v Rusku, ty jste teď nechali synovi. Budete tam chtít znovu investovat?
To je předčasné teď říct. Myslím, že spíš máme investiční možnosti u nás, hlavně uvnitř skupiny Bonatrans. Máme stavební povolení na kontilití (zařízení na odlévání oceli, pozn. red.), a to by byla obrovská akce. Jde řádově o miliardy korun, takže nechceme přecenit své síly. Máme na rozhodnutí v této věci 12 měsíců, pak se uvidí, co dál.
Jak jsou na tom teď vaše společnosti? Krize na ně dopadla, propouštěli jste stovky lidí.
Bonatrans na tom byl i v minulých letech dobře a zdá se, že i ŽDB se letos odpíchne k většímu zisku. Myslím, že se nám daří.
Takže žádné další propouštění?
Když přijde krize, přežije ten, kdo bude mít nejnižší náklady a svoji produkci nejlépe prodá. Kdo nebude optimalizovat počty zaměstnanců, neboli propouštět, ten nepřežije. Když jsme vstoupili do ŽDB, bylo tam 4 000 zaměstnanců, z toho 800 údržbářů, kteří tam o sebe doslova zakopávali. S tím prostě musíte něco dělat. Ale k tomu, co je teď: my jsme sto až sto padesát lidí nabrali, a když to půjde dobře, vezmeme další.
Vaše rodina měla úspěch, spravovali jste majetek v hodnotě desítek miliard korun. Kdy začaly problémy ve vaší spolupráci?
Asi před čtyřmi lety. Začalo být jasné, že máme s juniorem diametrálně odlišné názory na správu našeho majetku a řízení společností, že to společně dál nepůjde. Viděl jsem, jakými lidmi se obklopuje. Říkal jsem jim „melody boys“. Nemůžu mu něco zakazovat, pro nás to ale pak už bylo nepřijatelné.
V čem byla ta odlišnost názorů na řízení?
Zkušenosti v životě prostě nejsou nahraditelné. Mladý člověk samozřejmě může být chytrý, ale potřebujete i zkušenosti.
Policie se zabývá případem jedné dřívější transakce společnosti Atlantik, která patřila do skupiny KKCG, a hrozí tam obvinění. Co si o tom myslíte?
Jsem šťastný, že jsem k těmto věcem ve skupině nikdy neměl žádný vztah a neměl jsem na ně žádný vliv. Vím, že se tam něco dělo, ale asi tak stejně jako vy. Je to jeden z mnoha důvodů, proč jsme se chtěli rozdělit. Nechci s tím mít nic společného.
Co vám nejvíc vadilo?
Vyžadoval jsem, abychom věci hodnotili pravdivě, nepřikrášlovali realitu. Ale k tomu nebyla vůle, a to jsem nechtěl. A druhá věc byla, že cílem mého snažení není jen dělat peníze. Mně majetek zase tolik neříká, já to dělám kvůli práci. Ta mě baví.
Hm, měli jste 25 firem, ale majetek vám nic neříká?
Některé společnosti jsme získali, protože to tak přišlo, byla to příležitost. Ale samozřejmě, že je důležité, aby člověk věděl, že si může koupit cokoliv k jídlu, auto, dům. Víc toho stejně nepotřebujete. A takové ty představy, že máme někde na účtu pět, šest nebo deset miliard, to jsou naprosté iluze.
Ano, máme výrobce železničního dvoukolí, ale co jako? Mám si ho vzít domů na zahradu? Máme akcie, které spravujeme. Já jsem si z těch firem vzal odměny, které mám jako statutární orgán. Jasně, postavili jsme dům, který byl bůhví jak drahý. Ale postavím si další dva nebo tři domy? Co bych s tím dělal?
Mě baví to, že v těch firmách můžu být, můžu něco ovlivňovat a vidět nějaké výsledky. Důkazem toho, co říkám, je myslím i fakt, že můj podíl ve firmách, které jsme si po rozdělení nechali, je minoritní. Nejde mi o majetek. Nechci být v žádných žebříčkách miliardářů, nějak se pořád předvádět. To byla také věc, která mě v naší původní firmě štvala.
Nebyla chyba, že měla vaše skupina tak široký záběr, od strojíren, ropných dolů až po televizi?
Byly to příležitosti. Třeba nápad koupit cestovku Fischer. Přišla s tím jedna žena etablovaná v zahraničním byznyse, nebudu ji jmenovat, vylíčila nám cestovku v nejlepších barvách, a pak bylo 90 procent jinak. Ale budiž, nemám problém, že se ukáže, že jsme koupili špatnou firmu. Můžeme udělat restrukturalizaci a zase ji prodat. Ale to se nestalo. My jsme to brali jako vůl na rohy, a pak jsme se toho křečovitě drželi, místo abychom si nechali jen to, co zvládneme. To považuji jediné za chybu.
Co byl ten zlom, kdy se z malé firmy z Hodonína mohla stát jedna z největších firem v Česku?
Určitě spojení se slovenským SPP. Já jsem se náhodně potkal s tehdejším generálním ředitelem Arpádem Demkem a nabídl jsem mu, aby šli s námi do českého plynárenství. Pak nás už všichni začali brát vážně. Díky SPP jsme mohli kupovat podíly v regionálních distributorech plynu. A bez toho by k nám pak nikdy nevstoupili Němci.
Říkalo se, že jste trojským koněm Rusů, konkrétně plynárenského Gazpromu.
To byla lež. Podle mě si to tehdy objednal Transgas, protože se bál konkurence.
Se svými zahraničními partnery jste se nakonec soudili v obrovském množství sporů. Skončilo to definitivně?
My jsme ze všech orgánů odešli a já nevím, co se nyní v druhé části původní skupiny děje. My teď žádné spory nevedeme.
Ptám se proto, že právě vy jste byl považován za hlavního iniciátora všech soudních žalob.
Je potřeba to rozdělit na dvě části. Jedna věc byly spory se spoluakcionáři, E.ON a SPP. Myslím, že kdyby nepřišel v prosinci 2005 pokus E.ON, tehdy ještě Ruhrgasu, ovládnout Moravské naftové doly, tak žádný konflikt nevznikl.
E.ON se to nepodařilo, protože to neumožňovaly ani smlouvy, které jsme měli. A když to nešlo obchodní cestou, obrátil se na soud a začal podávat žaloby. Z devadesáti procent tedy šly žaloby od E.ON, ne od nás, ale my jsme v těch sporech samozřejmě vystupovali.
E.ON byl největší akcionář, protože měl i podíl v dalším spoluvlastníku: SPP. Tak je jasné, že se domáhal většího vlivu. Navíc arbitráž, kterou jste neúspěšně s E.ON vedli, jste zahájili vy.
Arbitráž jsme vedli a nedopadla podle našich představ. Ale myslím, že nemůžeme přepočítávat nějaké nepřímé účasti. Je pravda, že problém nastal poté, kdy se E.ON stal spoluakcionářem slovenského SPP a do skupiny SPP Bohemia a Europgasu se dostal ještě jakoby z druhé strany.
To způsobilo narušení původní rovnováhy padesát na padesát, na čemž byl celý projekt založen. Rozdělení půl na půl je riziková operace, a pokud vám partner do toho vstoupí ještě jinudy, tak by se o tom mělo jednat. To se ale nestalo. Očekávali jsme, že toho E.ON nebude využívat.
Vy jste měli dohodu o nějaké manažerské kontrole?
Nemůžu odtajnit smlouvy, ale my jsme ty společné firmy nepotřebovali ovládat. Měli jsme se dělit. Jenomže když se to druhá strana pokusí ovládnout, tak se musíte bránit.
Spíš to vypadalo, že všechny společné firmy se zahraničními vlastníky ovládají právě Komárkovi a vámi dosazený management.
Co je to ovládání? Protistrana tvrdila, že jsme si tam dali vlastní lidi. Ti lidé tam byli sami za sebe a důležité je, jaké měli výsledky. Ty firmy měly vždycky skvělé výsledky. Takže šlo o jedno – někdo to chtěl ovládnout a nelíbilo se mu, že to nevyšlo. Samozřejmě, je tu otázka dividend. Mohly se vyplácet větší dividendy, ale náš zájem byl firmy rozvíjet, a ne z nich jen vytahovat peníze.
Kromě zahraničních akcionářů jste měli spory s Davidem Beranem, s Vítkovicemi…
V těchto sporech jsem já osobně nehrál absolutně žádnou roli, to byly věci, které šly mimo mě. Byla to záležitost juniora.
Čemu se věnujete mimo práci?
Přemýšlím asi nejvíc, co bude byznysem budoucnosti. Věda a technika jdou tak rychle dopředu, že lidí ve výrobě bude potřeba pořád méně. A zvětšuje se množství volného času, což přinese spoustu komplikací. Kdo přijde na to, jak tento volný čas správně využít, udělá revoluci, jako byly mobilní telefony. Zajímám se i o činnosti mozku, spolupracuji se dvěma lékaři, vědci. A jako koníčka mám péči o zahradu.
Karel Komárek (61) Právník s titulem Mgr. a přezdívkou „magistr“, prošel ještě za socialismu řadou firem i státní správou. V polovině 90. let se se synem Karlem vrhl na podnikání. Začali vyrábět regulační stanice plynu, pak přikoupili výrobu průmyslových armatur. Zlom přišel po spojení se slovenským SPP a německým E.ON. Loni se vztah otce a syna dostal na bod mrazu. Nyní podniká s dcerou Jitkou a bratrem Františkem, ve skupině má minoritu. A Ruhrgas také dlouho investice preferoval.