Mapování

Zpátky na téma

Zavřít vyhledávání

ČEZ

Účtování s pokerovým hráčem

30.08.2013, EKONOM

Dlouholetý šéf ČEZ a nyní předseda dozorčí rady neztratil navzdory aférám vliv. Podle zjištění Ekonomu už to má ale spočítané.

Muž s pohledem profesionálního hráče pokeru, kontrolující každé své slovo a každé gesto. Řeč je o dlouholetém šéfovi společnosti ČEZ Martinu Romanovi, který dnes zastává vlivnou funkci předsedy dozorčí rady největší české energetické skupiny. Podle mnohých signálů by z ČEZ měl po téměř desetiletém působení odejít. Jeho další setrvání ve funkci se s ohledem na přibývající kauzy a sporné obchody stává podle znalců poměrů v energetickém byznysu neudržitelné. Dosud se zdála Romanova pozice neotřesitelná. Jako první otevřel na začátku srpna otázku jeho setrvání v čele dozorčí rady premiér Jiří Rusnok. Po vyslovení nedůvěry jeho vládě v parlamentu sice odhodlání polevilo, ale jak dokládá třeba nedávné bleskové odvolání vedoucího oddělení ochrany investic na ministerstvu financí Radka Šnábla, i vláda bez důvěry si troufne na zásadní personální změny. Podle informací týdeníku Ekonom může být ohledně Romanova osudu jasněji už do měsíce. V září se totiž vlivný manažer osobně setká s ministrem financí Janem Fischerem, kde by se dle vysoce postaveného manažera ČEZ měla řešit právě otázka setrvání Romana v čele dozorčí rady. Konání schůzky ministerstvo potvrzuje. „Ministr Fischer se standardně schází s lidmi z firem se státní majetkovou účastí,“ dodal Fischerův mluvčí Ondřej Šrámek.

ČEZ je veřejně obchodovatelnou firmou a odvolávání členů dozorčí rady je tak možné pouze na valné hromadě akcionářů. Její svolání je časově i organizačně náročné. Blesková čistka, jakou bylo odvolání šéfa Českých drah Petra Žaludy před čtyřmi týdny, se tedy v případě ČEZ nebude opakovat. Jak potvrdila mluvčí ČEZ Barbora Půlpánová, žádný návrh ministerstva financí, jež spravuje skoro 70% podíl státu, na svolání mimořádné valné hromady zatím nedorazil. Podle dobře informovaných zdrojů Ekonomu z vedení ČEZ je reálná spíše rezignace Romana na členství v dozorčí radě. To lze vyřídit během jediného dne. Takový scénář prý může nastat už během zasedání dozorčí rady na konci srpna či v září. Martin Roman na dotaz týdeníku Ekonom odpověděl v SMS zprávě, že je na dovolené a k celé záležitosti se vyjádří až v září „podle aktuální situace“.

Bývalý šéf ČEZ se v posledních dvou letech stáhl ze záře reflektorů a pohybuje se hlavně v zákulisí. Hlavním reprezentantem společnosti navenek se stal jeho nástupce v pozici generálního ředitele Daniel Beneš. Roman tráví nemálo času na dovolené mimo republiku, občas se objeví na golfovém hřišti nebo v luxusních restauracích v centru Prahy. Sám se v občasných vyjádřeních pro média považuje hlavně za filantropa. Financuje například řetězec elitních soukromých gymnázií PORG vedený synem minulého prezidenta Václavem Klausem mladším. Bývalý šéf ČEZ se též hrdě hlásí k projektu „Čtení pomáhá“, jehož vznik inicioval před dvěma lety. Jeho cílem je finančně motivovat školáky a studenty, aby více četli. Dostávají za přečtenou knihu kredit, který následně mohou věnovat na charitativní projekty.

Stále tady šéfuje

Zdroje týdeníku Ekonom přímo z centrály energetické skupiny v Praze na Pankráci však popisují Romanovu pozici odlišně. „Stále tady vládne tandem Roman-Beneš, který je u všech důležitých rozhodnutí,“ uvedl pod podmínkou anonymity zaměstnanec ČEZ na úrovni středního managementu. Stejné informace má také analytik a investor Michal Šnobr, který platí za jednoho z největších znalců dění ve skupině ČEZ i za jednoho z nejhlasitějších kritiků jejího vedení. „Nepochybuji o řídícím tandemu Beneš-Roman politicky krytým Vladimírem Johanesem a právně Radkem Pokorným,“ říká Šnobr.

Právě Vladimír Johanes, syn komunistického ministra zahraničí z let 1988 a 1989, je obecně považován za nejdůležitějšího lobbistu hájícího zájmy ČEZ.

Právě on na počátku roku 2004 dojednával Romanův nástup do ředitelské funkce a svůj vliv si v nejziskovější české společnosti drží dodnes.

Plně pod kontrolou mají Roman s Benešem také představenstvo elektrárenské společnosti. Zasedají v něm loajální lidé, kteří za svůj vzestup vděčí bývalému a současnému šéfovi. Ať už je to finanční ředitel Martin Novák, šéf zahraniční divize Tomáš Pleskač nebo ředitel divize strategie Pavel Cyrani.

Podle znalců zákulisí energetické skupiny si občas se záměry svých šéfů dovolí nesouhlasit obchodní ředitel Alan Svoboda. Ten údajně v minulých letech odmítal sporné transakce s holdingem EPH a prosazoval též smírné řešení sporů s Tykačem.

Manažeři, kteří měli výhrady k poměrům v podniku, už vesměs z ČEZ odešli. Podle zdrojů týdeníku Ekonom mezi ně patřil i bývalý výrobní ředitel ČEZ Vladimír Hlavinka, který z firmy odešel počátkem letošního roku.

Hustá síť Romanových vazeb na vlivné lobbisty a právníky není náhodná. Varováním může být osud jeho předchůdce v ředitelském křesle Jaroslava Míla. Tomu se příliš nechtělo do „kamarádšoftů“ s politiky a lobbisty, dokonce jim občas na rovinu řekl, co si o nich myslí. Nakonec mu nepomohla ani pověst schopného manažera – v říjnu roku 2003 byl dozorčí radou z funkce odvolán.

Roman naopak dobré vztahy s politiky doslova pěstoval. Oblíbeným tématem hovoru v pražských kavárnách bývají historky o penězovodech vedoucích z ČEZ do stranických pokladen a na konta politiků.

Poměrně otevřeně se k této věci vyjádřil například šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg. „Je veřejným tajemstvím v této republice, že pan Roman a ČEZ tady financovali politické strany,“ uvedl před necelými dvěma lety. ČEZ tehdy Schwarzenbergovo obvinění odmítl, omluvu však nepožadoval.

Jistým důkazem o nezdravém prorůstání světa politiky a byznysu může být událost z července 2009, kdy se Roman a Johanes v uvolněné prázdninové náladě setkali v toskánském Monte Argentariu s tehdy už bývalým premiérem Mirkem Topolánkem, jeho šedou eminencí Markem Dalíkem i bývalým ministrem průmyslu za ČSSD Milanem Urbanem.

Martin Roman od svého nástupu do ČEZ začal velmi systematicky a důsledně budovat síť klientelistických a korupčních vztahů. Cíl byl jediný: získat kontrolu nad politickým a podnikatelským prostorem za účelem vlastního prospěchu,“ hodnotí Romanovu pozici ředitel Nadačního fondu proti korupci (NFPK) Petr Soukenka.

Při vytváření vazeb prý Roman nešetřil penězi, dárky ani nabídkami dobře placeného zaměstnání. „Proto je Roman nedotknutelný. Všichni, napříč politickým spektrem, mu jsou nějakým způsobem zavázáni,“ dodává Soukenka.

Umění včas odejít

Martin Roman vydržel v pozici generálního ředitele ČEZ sedm a půl roku, déle než kdokoliv jiný. Pokud by skončil na vrcholu slávy na přelomu let 2007 a 2008, mohl se dodnes těšit pověsti mimořádně úspěšného manažerského esa. Místo toho se rok od roku jeho pověst měnila k horšímu až k dnešnímu stavu, kdy je mnohými považován za případ hodný pozornosti vyšetřovatelů a státních zástupců. Proč? Když se v únoru 2004 stal předsedou představenstva a o něco později i generálním ředitelem ČEZ, provázela ho pověst zázračného manažera, který zachránil od kolapsu pražské strojírny Janka Radotín a plzeňskou Škodovku. Během prvních let ve funkci vyzdvihl ČEZ do první ligy energetických skupin v Evropě. Pro držitele akcií ČEZ nastaly v letech 2004 až 2007 zlaté časy. Hodnota celé společnosti ve sledovaném období narostla ze 101 na 806 miliard korun, přičemž tržní ocenění majoritního státního podílu se zvýšilo z 68 na 545 miliard.

V roce Romanova nástupu dosáhl čistý zisk skupiny ČEZ 14,3 miliardy korun. Od té chvíle plynule rostl až na rekordní úroveň 51,9 miliardy v roce 2009. Značný podíl na této „jízdě“ měly rostoucí ceny elektrické energie na evropském trhu, ale nelze pominout ani přínos topmanagementu ČEZ vedeného Romanem.

Mezi jeho tehdejší mistrovské kousky patřilo, že v roce 2007 přesvědčil politiky, aby souhlasili se vznikem pražské energetické burzy. ČEZ se tak zbavil nepříjemné pozice firmy, která lidem a podnikům každoročně zdražuje elektřinu. Spuštění energetické burzy navíc vedlo k rychlému dorovnání cen elektřiny v Česku na německou úroveň.

Dalším klíčovým úspěchem tehdejšího šéfa ČEZ bylo, že v roce 2005 získal souhlas vlády k ovládnutí Severočeských dolů. Společnost se tak mohla bez obav pustit do obnovy hnědouhelných elektráren v Ústeckém kraji. Odpadlo tím riziko, že doly skončí v majetku znepřátelených dravců typu Antonína Koláčka nebo Pavla Tykače.

Daní za tyto výsledky byla jistá „závrať z úspěchu“. Projevilo se to například v červenci roku 2005, kdy nejvyšší šéfové ČEZ vyšli během zaměstnaneckého večírku na pódium a odzpívali firemní hymnu s „budovatelským“ textem. Ale oproti pozdějším aférám je tato příhoda pouze úsměvná.

„V letech 2008 až 2010 se odehrála řada obchodů, které z pohledu akcionářů ČEZ nebyly výhodné. Ať už jde o zcela neprůhledné odkupy solárních elektráren včetně nejkřiklavějšího případu Amun.Re, nevýhodné obchody s EPH prezentované jako výměna majetku, nebo nejistou investici 15 miliard korun do sedmiprocentního podílu v maďarské společnosti MOL,“ vypočítává investor a analytik Michal Šnobr.

Vše je podle Šnobra o to horší, že vedení ČEZ nepříjemnou pravdu před akcionáři společnosti dlouho skrývalo. Například až v letošním roce vycházejí najevo okolnosti prodeje inženýrské společnosti I&C Energo, která zajišťuje servis jaderných elektráren Dukovany a Temelín a jež má v případě dostavby dvou bloků Temelína takřka jisté zakázky v řádu desítek miliard korun.

Šnobr považuje za neuvěřitelné, že ČEZ tehdy maďarskému podniku MOL prodal zmíněnou firmu za pouhých 660 milionů korun. Navzdory tomu, že před prodejem podepsal s I&C Energo rozsáhlé zakázky o účasti na obnově starších a výstavbě nových elektráren. „Reálná hodnota podniku byla podle mého odhadu 1,5 až 2,5 miliardy korun, v případě dostavby Temelína ještě daleko vyšší,“ dodává Šnobr.

Mnoho pochybností se vyrojilo také okolo transakcí uzavřených mezi skupinou ČEZ a Energetickým a průmyslovým holdingem vedeným Danielem Křetínským a spoluvlastněným investičními skupinami PPF a J&T. Tahounem této spolupráce byl hlavně Martin Roman a jeho blízký spolupracovník, tehdejší ředitel ČEZ pro fúze a akvizice Vladimír Schmalz. Ekologický právní servis, který se děním okolo elektrárenského gigantu zabývá, upozorňuje, že se ČEZ stal v jistých okamžicích pro EPH doslova financující bankou.

Když obě energetické skupiny společně v roce 2009 kupovaly za 412 milionů eur německou těžební společnost Mibrag, ČEZ údajně zaplatil více než 90 procent kupní ceny.

Podobná situace se opakovala v témže roce, kdy předchůdce dnešní EPH odkoupil za 17,7 miliardy korun aktiva britského koncernu International Power v Česku, tedy východočeské Elektrárny Opatovice a zhruba poloviční podíl v Pražské teplárenské.

Jenže ČEZ už tehdy složil dvě třetiny kupní ceny, za něž měl později získat podíl v teplárně.

Zmíněné „později“ se značně protáhlo. ČEZ až loni v červnu převzal dceřinou firmu Pražské teplárenské Energotrans. Na úhradu kupní ceny použil dříve zaplacených dvanáct miliard korun a navíc ještě čtyři miliardy korun doplatil. Podle Ekologického právního servisu tak vlastně ČEZ poskytl Křetínského holdingu bezúročný tříletý úvěr.

Výčet sporných transakcí tím nekončí. Kritiku šéfové ČEZ schytali také za zmařenou investici v Albánii, za příliš nákladnou výstavbu či modernizaci uhelných elektráren i za ne vždy transparentní zadávání veřejných zakázek.

Po volbách se uvidí

Lze si představit, že podzimní předčasné volby výrazně promění politickou mapu Česka. A k moci se mohou dostat lidé, u kterých nebudou mít lobbisté Martina Romana dveře otevřené dokořán. Pokud se nová vláda rozhodne pro výměnu topmanagementu ČEZ, narazí na zásadní problém – koho jiného místo současného týmu dosadí. Schopných manažerů s praxí v energetice je na trhu zoufalý nedostatek.

Navíc, ujmout se v dnešní době řízení společnosti ČEZ není žádná výhra. Kurz akcií klesá, ceny elektřiny na burzách nezadržitelně padají, politiky prosazovaná dostavba dvou bloků v Temelíně je za těchto podmínek ekonomicky nenávratná. Nový šéf by též musel být diplomatické eso, aby rozmluvil Bulharům a Rumunům jejich zásahy do energetického byznysu, které tamní investice skupiny ČEZ znehodnocují.

I tyto skutečnosti mohou nakonec vést k tomu, že Roman a jeho lidé budou v centrále ČEZ vládnout několik dalších let.

×

O projektu

Projekt Mapování si klade za cíl popsat uplynulých více než dvacet let v České republice. Jde především o vztahy a souvislosti mezi velkou politikou a velkým byznysem.

Podívejte se do počátků zrodu naší novodobé historie, kdy docházelo nejen k redistribuci velkého majetku, ale také k redistribuci moci a vlivu. Příběhy z minulých dvou desetiletí nás ovlivňují významným způsobem i v současnosti. V té době se utvářely vztahové sítě, které jsou stále aktivní. Chceme-li odpovědně přemýšlet o budoucnosti, pak je důležité znát naši minulost, a to i tu nedávnou.

Čtenářům a uživatelům webu předkládáme obecnou analýzu z veřejných otevřených zdrojů. Není to hodnocení minulosti, nýbrž zpráva o minulosti. Nejsme ani vyšetřovatelé, ani soudci, abychom někoho soudili a nejsme ani kněží, abychom někomu dávali rozhřešení. Předkládáme veřejnosti pouze koncentrovaný faktografický soubor velkých českých příběhů uplynulých dvou dekád.

Mapování pro vás připravuje Petr Havlík s týmem autorů za podpory Karla Janečka.

Zavřít