Dvacet let ODS obrazem

21. 4. 2011, Ekonom

Cesta k prosperitě – takový program nabídla ve svých začátcích Občanská demokratická strana, která přesně před dvaceti lety (20. a 21. dubna 1991) vznikla na ustavujícím kongresu v Olomouci.

Co z této cesty zbylo dnes? ODS vede nefunkční koaliční vládu, jejíž ministři si nevěří nos mezi očima a v níž je na denním pořádku slídění a nařčení z korupce nebo z defraudací. Lačnost po funkcích, moci a soukromé prosperitě dosáhla takových rozměrů, že i prezident a první šéf ODS Václav Klaus mluví o rozvratu politiky a varuje, že takhle to dál nejde.

Strana samotná pak připomíná bratrstvo podivných regionálních tlup, jimž jde hlavně o ohlodávání kořisti.

Když se v souvislosti s ODS mluví o vyprázdnění politiky a o všudypřítomných kmotrech, budí to dojem, jako by to byl jev až posledních let, jakási vizitka topolánkovsko-nečasovské éry. Jenže prorůstání politiky a byznysu nastalo v ODS hned na začátku. Možná dokonce už v roce 1992, když se dvojkou Klausovy partaje stal tehdy zvolený výkonný místopředseda Petr Čermák.

Nesnesitelná lehkost žití

Jméno tohoto expolitika, jemuž kdysi novináři říkali kvůli lakonickému vystupování a zálibě v horolezectví Balvan, zná dnes málokdo.

Bývalá přední tvář ODS z doby první vlády Václava Klause je totiž již od roku 1998 téměř neviditelná. Respektive lze na ni narazit jen při kongresech strany v některém z postranních lobbybarů.

Přesto můžeme Čermáka považovat za jakéhosi praotce dnešních občanskodemokra­tických kmotrů či regionálních bossů. Či spíše: byl povolným nástrojem v kmotrovských ru­kou.

Pamětníci z řad ODS ho dokonce kvůli hřmotnému stylu a fyziognomii srovnávají i s pozdějším předsedou Mirkem Topolánkem.

»Čermák vnesl do ODS přímočarost. Bylo všem jasné, že mluvit s ním o tématech moc nelze, ale popít a pobavit se ano. Byl to sympaťák, sportovec, jezdil oprýskaným golfem,« vzpomíná pro týdeník Ekonom někdejší tajemník hlavní kanceláře ODS, jeden ze spoluzakladatelů této strany Petr Havlík.

Dnes se zabývá politickým a ekonomickým poradenstvím, vede stranu Občané.cz a na vývoj v Občanské demokratické straně nahlíží kriticky.

Havlík soudí, že Petr Čermák u nás později nastartoval nechvalně známou éru fialových sak a divokých kariérních rychlokvašek.

»Já bych jeho styl nazval po kunderovsku nesnesitelnou lehkostí žití. Prací se moc nezatěžoval. Zaletěl si třeba vrtulníkem ministerstva vnitra do Bulharska na zápas svých oblíbených libereckých volejbalistů,« líčí Havlík příhodu, která se ovšem ve dvacetiletých dějinách Občanské demokratické strany opakovala u jejích různých politiků za víceméně podobných okolností ještě mnohokrát.

Akorát že za Topolánka přibyla varianta s tryskáčem.

Ano, někdejší liberecký hygienik Petr Čermák, jehož matka za totality šéfovala místnímu autodružstvu, uměl užívat života a měl charisma.

Listopad 1989 ho vtáhl do politiky a záhy byl jako představitel Občanského fóra za Liberec kooptován do Federálního shromáždění.

Do nejvyšších pater však Čermákovi výrazně pomohl právě Havlík, když ho pro jeho výraznost už v únoru 1991 doporučil do kabinetu Petra Pitharta na zrovna uvolněný post ministra životního prostředí po Bedřichu Moldanovi.

Čermák málem ekoministrem

»Tuhle příhodu o své první pozvánce do vlády jsem ještě nikdy nikomu neříkal,« přiznává po 20 letech Čermák pro týdeník Ekonom a už dopředu se usmívá její pointě.

Premiér Pithart prý Čermáka oslovil a následně ho v tehdejším sídle české vlády v Lazarské ulici i designoval na ministra. Oficiální jmenování mělo proběhnout další den na schůzi předsednictva České národní rady.

»Já měl tehdy pouze jeden oblek, a ten byl zrovna v čistírně v Liberci. Premiér mi proto půjčil Tatru 613, s níž jsem jel oblek rychle vyzvednout. Jenže když jsem pak v obleku dorazil na předsednictvo ČNR, vyšel před budovu Ivan Dejmal a oznámil mi, že se ministrem životního prostředí stal on. Mě to však netrápilo, bylo tehdy těsně po vzniku ODS a já měl před sebou dost práce coby místopředseda nové strany,« popisuje Čermák hektickou atmosféru té doby.

Co nevyšlo na jaře 1991, povedlo se hned o rok později. Ve volbách v červnu 1992 byl Čermák zvolen českým poslancem a v poslední federální vládě Jana Stráského se stal ministrem vnitra odpovědným za rozdělení federálního majetku v tomto resortu.

»K vnitru jsem měl mnohem dál než k životnímu prostředí. Jako bývalý hygienik jsem měl k ekologii blízko a jako horolezec jsem měl blízko k Jizerským horám,« odpovídá Čermák překvapivě na otázku, zda neměl obavu, jak zvládne chystaný nástup do čela ministerstva životního prostředí.

Neuměl říkat ne

V listopadu 1992 byl Čermák zvolen výkonným místopředsedou ODS. Po Klausovi tak byl dvojkou nejsilnější partaje v zemi a zdálo se, že šťastnou hvězdu jeho kariéry jen tak něco nezastaví.

»Začali se na něj ale lepit různí lidé z byznysu a on jim neuměl říci ne,« vypráví Havlík, který kvůli »čermákovským« postupům odešel v roce 1993 ze štábu ODS.

»Nemohl jsem patřit do světa Čermáka a bezplatných půjček mercedesů od firmy bratří Helbigů. Ani darovaný revolver od lidí Viktora Koženého mně nic neříkal. Já měl hrůzu si s těmito osobami jen podat ruku,« líčí Havlík další etapu ve vývoji ODS, v níž začalo docházet ke skandálům naznačujícím už tehdy propojení politiky a byznysu.

Čermák byl zpočátku třeba společníkem firmy Radio Euro 1, která se hlásila o celoplošnou vysílací licenci. Figuroval i ve společnosti Farma PS+PS.

Známí místopředsedové

Čermák jistě nebyl jediný, kdo ODS spojoval s podnikatelskou sférou. K byznysu měl blízko a dodnes má třeba i Jiří Kovář, rovněž spoluzakladatel a jeden z prvních místopředsedů strany.

Kovář byl jedním z blízkých spolupracovníků Václava Klause a v letech 1992 až 1993 i šéfem úřadu jeho vlády. Pak však přišly spekulace ohledně provize pro ODS při privatizaci cihelny v jeho domovském Hodoníně, a Kovář se poroučel z funkcí.

Notoricky známá je pak i kauza dalšího místopředsedy ODS Miroslava Macka se »soběprivatizací« Knižního velkoobchodu.

Jenže Petr Čermák byl na rozdíl od jiných s byznysem spojených předáků ODS dvojkou strany a postupně na sebe strhl i odpovědnost za financování jejích kampaní.

Zatímco Havlík si vzal na kampaň v roce 1992 standardní půjčku u vídeňské Creditanstalt s výhodným úrokem, za což musela ODS ještě před volbami vykázat pětkrát po sobě minimálně 20procentní preferenci v průzkumech, Čermák si hlavu nelámal.

»Přišel a říkal, že není důvod si draze půjčovat, že prý má kamarády, kteří by půjčili bez úroku. A přivedl bizarní trojici podnikatelů – Antonína Moravce z Kreditní a průmyslové banky, zapleteného později do aféry se směnkou ODA, komunistického exministra zemědělství a byznysmena Miroslava Tomana a tehdejšího majitele holešovické tržnice Jana Urbánka. To bylo nepřijatelné,« líčí Havlík.

Jakmile však Havlík odešel z vedení hlavní kanceláře, Čermák zařídil převod dosavadního úvěru na Investiční a poštovní banku. Že tam byl úrok zhruba dvojnásobný než u Creditanstalt, najednou nevadilo.

»Za první chybu jsem považoval instalaci Petra Čermáka do pozice muže číslo dvě. Měl úzké vazby na tajemný svět velkého byznysu. A občas rychleji mluvil, než myslel,« posteskl si loni Havlík v otevřeném dopise zakládajícím členům ODS, kde rozebíral důvody současné krize této strany.

Byznysmen v pozadí

Petr Čermák je dnes jen nenápadným členem smíchovské buňky ODS s trvalým bydlištěm v barrandovském paneláku, kde ovšem reálně nebydlí. Především je ale byznysmen.

Jak sám tvrdí, živí ho tři firmy. Především má jít o poradenskou společnost Satico, v níž má poloviční podíl. »Bojujeme o existenci, z politických kontaktů rozhodně netěžíme,« ujišťuje. Hospodářské výsledky však nelze ověřit, protože poslední dokument o činnosti této firmy ve sbírce listin Obchodního rejstříku je z roku 2000.

Třiatřicet procent má pak Čermák ve firmě na politický marketing R-CZ, v níž je i bývalý hlavní manažer ODS z období Sarajeva a »švýcarského konta« strany Tomáš Ratiborský.

»Ta společnost spí, nikdy nezačala fungovat. S Tomášem jsme ale stále kamarádi, jezdíme spolu na dovolené,« přiznává Čermák. Jeho třetí aktivitou je pak členství v představenstvu a. s. Opavská lesní, kam se prý dostal díky přátelství s jejím šéfem Jindřichem Grosserem. A také kvůli své myslivecké vášni.

Díky ní působil v minulosti i ve firmě Lesy Hluboká, kde se sešel se známým jihočeským kmotrem ODS Pavlem Dlouhým zvaným »hlubocký kníže« či s lobbistou Vojtěchem Slówikem. Vedle lovu byl Čermák dříve i náruživým jezdcem rallye či čestným místopředsedou fotbalové Sparty, tam ale v roce 1996 skončil.

Jak týdeníku Ekonom prozradil někdejší ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička, dnes rovněž podnikatel, Čermák v současnosti studuje již pátým rokem politologii na institutu CERGE při Univerzitě Karlově. »Je to tak, na stará kolena jsem se přinutil. Ne, že bych chystal politický comeback, ale chci si doplnit vzdělání,« vysvětlil Čermák.

Nejzajímavější odpověď si však Čermák schoval na dotaz, zda má nějaký majetkový podíl i v dalších firmách. Velmi dlouze se zamyslel a až pak zavrtěl hlavou. »Nemám. Přemýšlel jsem o tom tak dlouho, protože nevím, jestli mi nezbyly nějaké akcie z kupónové privatizace,« podotkl sám od sebe.

Koho ODS zve, koho ne

Čermák zřejmě dodnes nechápe, co mu srazilo v politice vaz a proč ho v roce 1994 karlovarský kongres ODS neponechal ve funkci výkonného místopředsedy (vystřídal ho Libor Novák a Čermák neuspěl s kandidaturou na řadového místopředsedu ani v roce 1996).

»Aféry byly – nebyly. Půjčku mercedesu od Helbigů sjednala policie. Jiní politici jezdili těmi auty taky, ale použilo se to proti mně. Pseudoaféry mě poškodily, jejich cílem bylo změnit poměry ve vedení ODS,« tvrdí.

Četné spekulace, že měl získávat požitky od privatizačního premianta, Harvardských fondů Viktora Koženého, Čermák vždy popíral. Připustil pouze přijetí darovaného revolveru od spolupracovníka fondů Václava Wallise a v roce 1995 i to, že mu Kožený nabízel spolupráci, kterou zvažoval.

Vlastně Čermák dodnes nepovažuje propojení politiky a byznysu za něco špatného.

»Je to běžné všude na světě, podívejte se třeba na italského premiéra Silvia Berlusconiho. V době mého působení v politice navíc nebyli žádní velkopodnikatelé a nebylo se ani koho ptát,« uvádí na svoji obhajobu.

Že by současnou krizi ve vládě Petra Nečase způsobil průnik byznysu a politiky, odmítá. »To je zástupný problém, spíše jde o osobní animozity či o věc, do níž nevidíme,« říká přesvědčeně.

Kdo má v dnešní ODS jakou pozici a co z toho pro perspektivu jubilující strany může vyplývat, je nejlépe patrné na jednom detailu. Ve čtvrtek 21. dubna odpoledne se na pražském Žofíně koná vzpomínková konference k 20. výročí založení strany. Zatímco Čermák, praotec neblahého propojování politiky s byznysem, dostal pozvánku, zakladatel strany a kritik jejích poklesků Petr Havlík ne.

»Snad je to dobře. Řekl bych něco, co se nehodí,« mává nad tím Havlík rukou.