Mapování

Zpátky na téma

Zavřít vyhledávání

Ze života

Pavel Tykač - vzdělání, kariéra, rodina

Ing. Pavel Tykač (* 15. května 1964 Čelákovice) je jedním z kontroverzních českých oligarchů. Jeho majetek se odhaduje na 33 miliard Kč, což z něj podle časopisu Forbes činí čtvrtého nejbohatšího Čecha (žebříček časopisu Forbes 2014).

Jeho bohatství se zakládá na sporných finančních transakcích v průběhu privatizace českého národního hospodářství v devadesátých letech dvacátého století. Díky své investiční firmě Motoinvest získal Tykač podíly v četných bankách, jejichž kapitál následně postoupil firmám a fondům, které byly na něj napojené, čímž většina daných bankovních domů v důsledku těchto transakcí zbankrotovala (Kreditní banka Plzeň, Agrobanka, Ekoagrobanka). V České republice je proto často nazýván „škůdcem kapitálového trhu“ poté, co neuspěl u soudu se svojí žádostí, aby soud zakázal časopisu Respekt toto označení ve spojitosti s jeho osobou používat.

Vzdělání

Vystudoval České vysoké učení technické v Praze, kde v roce 1987 získal titul inženýr.

Kariéra

Po absolvování základní vojenské služby pracoval jako technik v TOS Čelákovice. V roce 1990 začal dovážet a prodávat výpočetní techniku a později, v roce 1991, založil se třemi partnery firmu Vikomt, která se v první polovině devadesátých let stala jednou ze tří největších na trhu.

V roce 1995 svůj podíl prodal a získané peníze (až jednu miliardu korun) použil k ovládnutí tehdy malé Regiobanky v Hradci Králové, kterou následně prodal IPB. Ta z ní vytvořila Českomoravskou hypoteční banku. Výnos z této transakce byl zdrojem pro jeho angažmá při vzniku finanční skupiny Motoinvest. V podstatě šlo o neformální uskupení firem a lidí, soustředěných kolem společnosti Motoinvest, což byl významný obchodník s cennými papíry. Pod heslem „Drobní akcionáři plačte“ rozjeli na sklonku roku 1995 akci „Třetí vlna kupónové privatizace“. V jejím rámci masivně vykupovali akcie z kupónové privatizace od drobných akcionářů. V době největšího rozmachu skupina kontrolovala významné podíly v deseti investičních fondech (mj. CS Fondy, Creditanstalt), několika bankách včetně Agrobanky a Plzeňské banky a řadě podniků (např. Slovácké strojírny, Štěrkovny a pískovny Olomouc).

Na podzim 1996, po nákupu významného podílu (v řádu jednotek procent) a pokusu o získání vlivu a míst v orgánech v tehdy ještě státem většinově vlastněné České spořitelně, se rozhořel tvrdý střet mezi skupinou Motoinvest na jedné straně a Českou národní bankou spolu s tehdejšími největšími bankami (Česká spořitelna, Komerční banka, ČSOB) na straně druhé. Výsledkem bylo vyhlášení nucené správy nad Agrobankou a následné ukončení existence finanční skupiny kolem Motoinvestu, která urychleně rozprodala veškerá svá aktiva a stáhla se z českého akciového trhu. Podle odhadů Tykač vydělal několik miliard korun.

V letech 1998–1999 byl v blízkém kontaktu s ČSSD, v roce 1998 měl straně půjčit podle některých spekulací 18 miliónů korun. Tykač to ale opakovaně odmítl. V roce 1999 byl tři měsíce poradcem tehdejšího ministra financí Ivo Svobody. Na začátku nového tisíciletí začal opět investovat do akcií na pražské burze a spekulativně obchodovat s cizími měnami.

Obchodoval např. s akciemi Českých radiokomunikací nebo Telefóniky, ale jeho nejznámějším obchodem byl masivní nákup akcií ČEZ v době, kdy jedna akcie stála méně než sto korun. Během několika let pak bylo možné stejnou akcii prodat za více než tisíc korun. Vsadil na to, že spojení ČEZ s jednotlivými regionálními distributory do tzv. „SuperČEZ“ povede v relativně krátké době k výraznému zhodnocení investice. Podle některých pramenů vydělal jen na této transakci až deset miliard korun. Investoval také do obchodu s pohledávkami z Konsolidační banky či arbitráže společnosti Petrcíle.

V roce 2006 byl policií, spolu s dalšími pěti lidmi, obviněn z podílu na vytunelování CS Fondů, ze kterých bylo v roce 1997 podvodně vyvedeno 1,236 mld. korun. Předtím byli za tuto transakci již odsouzeni jiní čtyři aktéři (nepravomocně v roce 2001, pravomocně v roce 2007). V roce 2008 rozhodl státní zástupce u čtyř ze šesti obviněných včetně Tykače o zastavení trestního stíhání. Ve svém rozhodnutí konstatoval, že se nedopustili trestné činnosti. Poslední dva z obviněných byli v roce 2012 rozhodnutím Městského soudu v Praze osvobozeni. V lednu 2013 bylo trestního stíhání Pavla Tykače znovu obnoveno. V červenci 2013 mu Policie ČR zajistila majetek v hodnotě 102 miliónů korun jako část z 341 miliónů, které měl Tykač z tohoto podvodu získat. V srpnu 2013 Vrchní soud v Praze rozhodnutí Policie zrušil jako nezákonné s tím, že „… současný stav dokazování neukazuje na to, že by Tykač obdržel výtěžek z trestné činnosti…“. V březnu 2013 napsal týdeník Respekt, že švýcarská prokuratura zablokovala Tykačovi majetek v hodnotě 19 miliard korun. Tykač tuto informaci kategoricky popřel.

V květnu 2006 koupil prostřednictvím kyperské firmy Indoverse Investment Limited menšinový podíl v těžařské skupině Czech Coal. Na konci roku 2010 se Indoverse Investment Limited stala jediným, stoprocentním majitelem skupiny Czech Coal. Se skupinou ČEZ zahájil cenovou válku, kdy požadoval zvýšení ceny uhlí. Několik let trvající konflikt byl ukončen na přelomu let 2012–2013 vzájemnou dohodou o dodávkách uhlí pro elektrárnu Počerady ze skupiny ČEZ na celou dobu její existence. Byl ve sporu i s Elektrárnami Opatovice, kontrolovanými EPH.

V létě 2013 se od skupiny Czech Coal oddělila Litvínovská uhelná a. s., která provozuje důl ČSA a elektrárnu Chvaletice, kterou koupila od ČEZ. Tím na trhu vznikla nová skupina s názvem Severní energetická. V této skupině ovládá menšinový, čtyřicetiprocen­tní podíl.

Politické konexe

Pavel Tykač věděl moc dobře hned od začátku, že je důležité si zajistit pro své obchodní aktivity politické krytí. Finančně podporoval politické strany všech směrů, respektive zajišťoval štědré poskytování půjček politickým stranám prostřednictvím bank, které on sám ovládal. V roce 1995 se postaral o úvěr ve výši 15 milionů korun pro KDU-ČSL.

V roce 1998 financoval naproti tomu sociální demokraty poskytnutím půjčky ve výši 19 milionů korun. Tyto finanční příspěvky byly v České republice předmětem policejního vyšetřování, v jehož souvislosti došlo k odhalení černých kont tehdejších vládních stran ODS a ODA. To vyvolalo vládní krizi, která v roce 1997 vedla k pádu konzervativní vlády Václava Klause a následnému zániku Občanské demokratické aliance. Následně byla ustanovena vláda sociální demokracie, ve které zastával Tykač post oficiálního poradce ministra financí Ivo Svobody, ačkoliv v té době proti Tykačovi probíhalo několik vyšetřování. Ve své funkci získal Tykač přímý přístup k vyšetřovacím spisům ministerstva financí, které se týkaly jeho dřívějších aktivit. V době vlády sociálních demokratů v letech 1998–2003 byla postupně všechna vyšetřování proti Tykačovi zastavena. Je příznačné, že v létě 1999 byl Ivo Svoboda obžalován z podvodu a následně odsouzen k pěti letům odnětí svobody. Svoboda se tím stal jediným ministrem novodobých dějin České republiky po pádu komunismu, který skončil ve vězení.

Česká konsolidační agentura: „Špatná banka“ České republiky

Na konci devadesátých let 20. století se Tykač, který se v té době ocitl pod tvrdou palbou jak médií, tak vyšetřovacích orgánů, rozhodl všechny své kontroverzní aktivity ve finančním odvětví ukončit. Postupně všechny své podíly prodal, nebo své firmy rozpustil. V roce 2002 koupil prostřednictvím krycí firmy EC Group od České konsolidační agentury pohledávky ve výši 38 miliard korun. Česká konsolidační agentura byla tzv. „Bad Bank“, tedy „špatná banka“ českého státu, do které směřovaly problémové úvěry z doby privatizace po oddlužení velkých bank, mezi nimi i některé firmy napojené na Tykače.

Společnost EC Group, která byla do té doby zcela neznámá, zaplatila balík 3,4 miliardy korun a přeplatila tak renomovaná konsorcia, jako například Goldman Sachs/Flow East nebo PPF/CS First Boston, a to o půl miliardy korun. V roce 2003 navíc EC Group zažalovala ČKA a požadovala od ní vrácení 700 milionů korun. Tato taktika přinesla Tykačovi v minulosti již mnohokrát úspěch (například Ostravsko…).

Obchodování v energetickém odvětví

V roce 2006 vstoupil Tykač na pole energetiky. Koupil 50% podíl hnědouhelné společnosti MUS, kterou přejmenoval na Czech Coal. Bezprostředně po jeho vstupu do energetického sektoru vyeskalovala vleklá hádka s českým energetickým gigantem ČEZ o cenu hnědého uhlí, která se v důsledku sporu dostala na maximum, a pražská centrála ČEZ byla následně v roce 2009 vyšetřována Evropskou komisí ve věci údajné manipulace s cenami energií. Na Evropskou komisi se s tímto podnětem obrátila právě Tykačova společnost Czech Coal. V průběhu vyšetřování však nebyly nalezeny žádné důkazy pro tvrzení uvedená ve stížnosti Czech Coal.

Celkem Tykač zaplatil za společnost Czech Coal, ve které mezitím získal stoprocentní podíl, 20 miliard korun. I v tomto případě se jedná o nadsazenou cenu, která by se vyplatila pouze v případě, že by došlo k rozšíření těžební oblasti hnědého uhlí. K tomu ale zatím nedošlo. Z tohoto důvodu usiluje Tykač o to, aby část kupní částky obdržel ve formě odškodnění od dřívějších podílníků Mostecké uhelné společnosti. Jeho firma vystupuje v procesu vedeném ve švýcarské Bellinzoně v pozici poškozené strany. Částka zabavená v důsledku soudního procesu dosahuje celkem 13 miliard korun. Tykačův podíl by v případě vítězství činil 5,8 miliardy korun českých.

Rodina

Je podruhé ženatý. Jeho žena se jmenuje Ivana (roz. Nováková). Pár má spolu dvě děti, ale ze svých předchozích manželství si ještě přivedli celkem šest dětí. Tato smíšená rodina o celkem osmi dětech žije střídavě v Praze a Švýcarsku.

Tykačova žena je v České republice kritizována za své obchodní praktiky. Firmy psané na její jméno, Meltex s.r.o. a Arta s.r.o., získaly od města Prahy nemovitosti vlastněné státem za podezřele nízkou cenu. Tyto prodeje se staly předmětem vyšetřování vedeného proti pražským politikům kvůli korupci.

Nejnovější skandál Ivany Tykačové taktéž souvisí s korupcí při prodeji státem vlastněných nemovitostí. Koncem roku 2013 prodalo ministerstvo obrany památkově chráněný areál v Praze firmě Griva Art s.r.o. Tato společnost patří oficiálně lichtenštejnské firmě Design Consult Establishment AG, jejíž akcie ale vlastní opět Ivana Tykačová.

Na veřejnost se dostala informace, že dvě ze tří společností, které se podílely na vyhlášené soutěži, patří Ivaně Tykačové. Výsledky soutěže byly po zveřejnění této skutečnosti začátkem roku 2014 anulovány a úředníci odpovědní za vypsání příslušné zakázky byli s okamžitou platností propuštěni.

V mládí hrál závodně stolní tenis, dnes hraje rekreačně tenis a pražskou ligu badmintonu.

Vyšetřování ve Švýcarsku

Tykač nemá klid ani ve Švýcarsku. V březnu 2013 zkonfiskovaly švýcarské úřady Tykačův majetek ve Švýcarsku v hodnotě 19 miliard korun, a to včetně jedné tuny zlata.

Zdroj: wikipedia

×

O projektu

Projekt Mapování si klade za cíl popsat uplynulých více než dvacet let v České republice. Jde především o vztahy a souvislosti mezi velkou politikou a velkým byznysem.

Podívejte se do počátků zrodu naší novodobé historie, kdy docházelo nejen k redistribuci velkého majetku, ale také k redistribuci moci a vlivu. Příběhy z minulých dvou desetiletí nás ovlivňují významným způsobem i v současnosti. V té době se utvářely vztahové sítě, které jsou stále aktivní. Chceme-li odpovědně přemýšlet o budoucnosti, pak je důležité znát naši minulost, a to i tu nedávnou.

Čtenářům a uživatelům webu předkládáme obecnou analýzu z veřejných otevřených zdrojů. Není to hodnocení minulosti, nýbrž zpráva o minulosti. Nejsme ani vyšetřovatelé, ani soudci, abychom někoho soudili a nejsme ani kněží, abychom někomu dávali rozhřešení. Předkládáme veřejnosti pouze koncentrovaný faktografický soubor velkých českých příběhů uplynulých dvou dekád.

Mapování pro vás připravuje Petr Havlík s týmem autorů za podpory Karla Janečka.

Zavřít