Svatopluk Potáč
„Kluci", které vyučil "otec" Klause a Tošovského
10. 12. 2010, HN
Dienstl a Tykač pomáhali rozhýbat stojaté vody českého kapitalismu. Někdy na hraně zákona.
Když se v roce 1995 objevila investiční společnost Motoinvest, vyvolala v českém byznysu poprask srovnatelný snad jen s privatizační kampaní Viktora Koženého. Partičku „kluků“ (jak sami sebe nazývali) ve věku mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety tehdy na veřejnosti reprezentovali jen dva lidé. V té době jedenatřicetiletý Pavel Tykač a pětadvacetiletý Jan Dienstl.
Zatímco urostlý „ranař“ Dienstl neměl s vystupováním na veřejnosti žádné problémy a působil suverénně, introvertní Tykač se vždy držel raději v ústraní. Od začátku však bylo jasné, že ústřední postavou Motoinvestu je právě Tykač. Teprve později vyšlo najevo, že se za ním skrývá ještě jeden důležitý člověk, Tykačův osobní poradce Svatopluk Potáč. Předlistopadový místopředseda federální vlády a do roku 1989 šéf Státní banky československé byl ve skutečnosti tím, kdo Tykačovi, Dienstlovi a dalším lidem kolem Motoinvestu pomohl vydělat peníze, které se staly základem jejich dnešního bohatství.
Akce Agrobanka
„Vtip je v tom, že v podstatě jsme nepřinesli nic nového. Již na jaře novináři psali o tom, že nakupovat akcie velkých bankovních fondů je výhodné. Všichni o tom pouze neustále mluvili, my jsme nakupovali,“ popsal Dienstl začátky Motoinvestu v jednom z prvních rozhovorů pro časopis Týden, který vyšel koncem listopadu 1995. Motoinvest tehdy s pomocí Plzeňské banky nakoupil podíly v investičních fondech státem ovládaných bank, jako byla Komerční banka či ČSOB, a pak je vyděšeným bankéřům odprodal zpět se ziskem v řádu stovek milionů korun. Dienstl tehdy prohlásil, že na to Motoinvest potřeboval jen 250 milionů korun. Na konci celé operace ovládal Motoinvest dvě banky a investiční fond v hodnotě desítek miliard korun a sklízel pochvaly. Například od ekonoma Jana Švejnara, který se v New York Times nechal slyšet, že „kluci z Motoinvestu urychlují transformaci ekonomiky“.
Svým agresivním přístupem však Motoinvest vyděsil český bankovní establishment, a odveta na sebe nenechala dlouho čekat. Motoinvest kontroloval Agrobanku, na niž Česká národní banka v září 1996 uvalila nucenou správu. Už od počátku roku se však v novinách objevovaly informace, že Motoinvest pere špinavé peníze v Lichtenštejnsku. Není bez zajímavosti, že se kvůli tomu do ostrého sporu dostali dva Potáčovi „žáci“ ze státní banky – tehdejší premiér Václav Klaus a šéf centrální banky Josef Tošovský. Zatímco Klaus stál na straně Motoinvestu, Tošovský trval na tom, že firma je neprůhledná a bance hrozí kolaps. Motoinvest nakonec prohrál, do Agrobanky přišel nucený správce a Motoinvest se na nějaký čas stáhl.
Tunel
Na scéně se firma znovu objevila až roce 1997 v souvislosti s případem vytunelovaných CS Fondů, odkud zmizela více než miliarda korun. Investiční společnost CS Fond, která mohla s akciemi tří fondů obchodovat, totiž ovládal Motoinvest. V roce 1996 uzavřel Dienstl za Motoinvest s investiční společností CS Fond kupní smlouvy na akcie z portfolia fondů v hodnotě zhruba 1,5 miliardy korun, které podmínil opční doložkou. V březnu 1997 pak opci využil a oznámil, že má o cenné papíry tří fondů zájem a vyplatí za ně peníze, což se také stalo. Peníze putovaly na účty do Plzeňské banky, kterou Motoinvest ovládal. V tu chvíli Motoinvest správcovskou firmu CS Fond prodal a nový majitel peníze vyvedl tím, že je vyměnil za bezcenné akcie. Policii se však nikdy nepodařilo prokázat, že by tuto akci lidé z Motoinvestu zorganizovali.
Posledním velkým případem spojovaným s Tykačem a Dienstlem byl prodej balíku pohledávek z České konsolidační agentury firmě EC Group. Dluhy v nominální hodnotě za 39 miliard korun získali „kluci z Motoinvestu“ za méně než desetinovou cenu, ale 370 milionů později na státu vysoudili zpět.
Vtip je v tom, že v podstatě jsme nepřinesli nic nového. Již na jaře novináři psali o tom, že nakupovat akcie velkých bankovních fondů je výhodné. Všichni o tom pouze neustále mluvili, my jsme nakupovali. Jan Dienstl, o prvním velkém byznysu.