Mapování

Zpátky na téma

Zavřít vyhledávání

Kauzy

Historická vila musela ustoupit rezidenci českého uhlobarona

19. listopadu 2009, Český rozhlas

Jeden ze tří nejbohatších Čechů, Pavel Tykač, si nechal vystavět dům na pražských Vinohradech. Český rozhlas má důkazy o tom, že stavbou domu porušil zákon. Kvůli Tykačově rezidenci musela být zbourána vila Marie, která je v chráněné zóně a památkáři její demolici nepovolili.

Nekompromisní investor Pavel Tykač si nechal postavit atraktivní vilu na pražských Vinohradech s rozsáhlou zahradou. I když v ní má oficiálně sídlo jedna z Tykačových firem, Český rozhlas má důkazy, že v ní finančník žije. Co je ovšem na celém případu zajímavé, je fakt, že kvůli výstavbě této rezidence zanikla historická stavba z roku 1884, která stála v památkově chráněné zóně.

Vila Marie na pražských Vinohradech

Je to tři a půl roku, co na vinohradském svahu nad Nuslemi tuto novorenesanční vilu Marii už nevidíte. Od roku 1900 patřila k vilám továrníka a sběratele obrazů Jindřicha Waldese. Zmizela ve vší tichosti, bez mediálního zájmu i zájmu úřadů. Až po několika letech památkáři zjistili, že místo vily Marie nedaleko Gröbeho vily stojí nová prosklená hacienda.

Podle ověřených informací v domě žije investor Pavel Tykač, který má padesátiprocentní podíl v Mostecké uhelné a jehož odhadovaný majetek jsou víc než tři desítky miliard korun.

Zkoušeli jsme ho kontaktovat, abychom zjistili podrobnosti zániku vily Marie, ale potvrdilo se nám to, co většina ví – Pavel Tykač s médii a také úřady mnoho let nekomunikuje.

Proto jsme šli na obhlídku nové vily sami, ale ani tam jsme nepochodili. Vysoký kamenný plot, tmavá železná brána i prosklené strážné věže dělají z Tykačovy rezidence nedobytnou tvrz. Jistou šanci zahlédnout sídlo českého uhlobarona máte, když se vydáte pěšinou z parku Grébovka.

Podobně jako my se tam vydal také památkář Josef Štulc, který shodou okolností nedaleko bydlí a který byl šéfem Národního památkového ústavu. Příběh vily Marie, stejně jako jiní obyvatelé Vinohrad, sleduje. „Tvořila pozitivní a monumentální dominantu na hraně nuselských svahů,“ uvedl.

Vzpomíná na další události – v roce 2004 vilu zničil záměrně založený požár. O rok později další požár zničil střechu. „V tu dobu jsem začínal cítit, že za tím bude nějaký záměr. Kousek od vily Marie se začala stavět nová hacienda. Architektonicky není nic extra, avšak zase nic špatné, standardní kvalitní sídlo v zahradě, ale v každém případě vila začala nápadně chátrat a najednou to záhadně vyhořelo. Jestli to byli bezdomovci… Cítil jsem, že za tím byl záměr se stavby zbavit,“ doplnil památkář.

Vila Marie nebyla prohlášena za kulturní památku, ale stála uprostřed památkově chráněného území Vinohrady-Vršovice. „Byla tu povinnost stavebního úřadu nevydat povolení k demolici bez toho, aby se k tomu vyjádřil odbor památkové péče pražského magistrátu. Ten si měl zase k takzvanému závaznému stanovisku vyžádat odborné vyjádření pražského pracoviště Národního památkového ústavu,“ řekl Josef Štulc.

Zamítnutí žádosti o zbourání vily Marie

Z toho, že vilu Marii dělníci zbourali, docent Štulc usuzuje, že to úředníci pražského Národního památkového úřadu a ani památkáři z pražského magistrátu neudělali. Zjistili jsme však, že oba úřady s demolicí domu nesouhlasily.

Výzva úřadu pro Prahu 2

„V tom případě byl porušen zákon. Takže se domnívám, že buď chybu udělal dotčený stavební úřad, který ignoroval závazné stanovisko památkového odboru pražského magistrátu, nebo to vlastník zbořil na černo,“ vysvětlil Josef Štulc.

Stavební odbor Prahy 2 jsme také kontaktovali, vedoucí stavebního odboru Helena Nováková je dlouhodobě nemocná, její zástupce nám však potvrdil, že ani stavební úřad nevydal svolení k demolici domu. Pouze souhlasil se zbouráním dvou hospodářských objektů a skleníku v areálu vily Marie.

K demolici nedal nikdo povolení

Je tedy možné, že takřka ze dne na den zmizí z povrchu zemského, uprostřed chráněného území hlavního města, historický dům? Ano, je. Důkazem toho je osud novorenesanční vily Marie, která do roku 2005 stála na vinohradském svahu nedaleko Gröbeho vily. Dnes tam stojí nová hacienda uhlobarona Pavla Tykače. Vilu Marii zdemolovala stavební firma protizákonně.

V případě zničení kulturní památky zaplatí fyzická osoba nebo firma deseti- až statisícové pokuty. Vila Marie ovšem kulturní památkou nebyla, potvrdil archivář NPÚ Jan Jakub Outrata. Vila Marie tak zůstane jen na dobových fotografiích, anebo zaznamenána pouze na mapách historické Prahy.

Pracovnu Jakuba Outraty jsme navštívili s památkářem Michaelem Zachařem, který měl oblast Vinohrad v minulosti v gesci. „Vinohradské vily a oblast kolem Grébovky, Havlíčkových sadů a Zvonařky je typologicky zajímavá právě v tom, že vznikla v jedné časové etapě zhruba od roku 1870 do roku 1930,“ vysvětlil Michael Zachař.

Gotika, baroko a také památky z doby první republiky jsou to, co Prahu dělá světově známou a vyhledávanou destinací. „Vila je takové kvality, že se podobné objekty v Praze běžně nebourají,“ doplnil památkář.

Ve vile se vystřídalo několik nájemníků

Za druhé světové války majetek Waldesů zkonfiskovali Němci. Ve vile Marii bylo údajně sídlo Hitlerjugend. „Po roce 1945 ve vile sídlila národní škola slabozrakých, která tam byla do roku 1989 nebo 1990. Pozdější osudy vily jsou problematičtější,“ řekl Zachař.

Šéf pražského NPÚ vysvětlil, že vila Marie byla obklopena rozsáhlou zahradou, kde v 50. letech vyrostla mateřská škola a několik hospodářských budov. V roce 1996 vilu Marii restituovali Waldesovi dědicové, kteří ji o šest let později prodali realitní firmě. Ta ji následně prodala firmě Helsinky, právě té firmě, která údajně v nové haciendě sídlí.

„U nás se projednávala žádost o výstavbu nového komplexu. Tento projekt počítal s tím, že v rámci velké zahrady se doplní k stávající vile Marii ještě jeden objekt při ulici Koperníkova a tři objekty ve svažující se části směrem k Perucké ulici,“ dodává Zachař s tím, že jako památkáři byli ve střehu, ale se stavbou dalších domů v rozsáhlém areálu souhlasili. Rozhodně ale nesouhlasili s demolicí vily Marie.

Demolice povolena nebyla

„Největší šok pro nás přišel ve chvíli, kdy jsme zjistili, že demolice proběhla. Předesílám, že o demolici bylo žádáno, ale nebyla povolena. Máme dokladovou část, že byla učiněna žádost o demolici, která nebyla národním památkovým ústavem připuštěna. Potom máme sdělení Magistrátu hlavního města Prahy z 8. července 2005 ve věci odstranění stavby čp 308, Koperníkova 12, s tím, že z hlediska zájmů státní památkové péče je předložený záměr spočívající v odstranění stávající vily nepřípustný. Magistrát požaduje vilu rekonstruovat do jejího historického a autentického vzhledu,“ přiblížil Zachař.

Národní památkový ústav i pražští památkáři jsou za jedno, že vila byla zbourána bez povolení. „Tak se nám to jeví,“ dodal Zachař.

×

O projektu

Projekt Mapování si klade za cíl popsat uplynulých více než dvacet let v České republice. Jde především o vztahy a souvislosti mezi velkou politikou a velkým byznysem.

Podívejte se do počátků zrodu naší novodobé historie, kdy docházelo nejen k redistribuci velkého majetku, ale také k redistribuci moci a vlivu. Příběhy z minulých dvou desetiletí nás ovlivňují významným způsobem i v současnosti. V té době se utvářely vztahové sítě, které jsou stále aktivní. Chceme-li odpovědně přemýšlet o budoucnosti, pak je důležité znát naši minulost, a to i tu nedávnou.

Čtenářům a uživatelům webu předkládáme obecnou analýzu z veřejných otevřených zdrojů. Není to hodnocení minulosti, nýbrž zpráva o minulosti. Nejsme ani vyšetřovatelé, ani soudci, abychom někoho soudili a nejsme ani kněží, abychom někomu dávali rozhřešení. Předkládáme veřejnosti pouze koncentrovaný faktografický soubor velkých českých příběhů uplynulých dvou dekád.

Mapování pro vás připravuje Petr Havlík s týmem autorů za podpory Karla Janečka.

Zavřít